Přihlas se
Úvod Všechny články Partnerství Radek Jaroš: Už chci všechno dělat na pohodu

Radek Jaroš: Už chci všechno dělat na pohodu

Co znamená, když se první Čech, který zdolal všechny osmitisícovky a nejvyšší vrcholy všech kontinentů, rozhodne pro izolaci? Proč outdoorová legenda nepohrdne ani golfem? A proč mu i po padesátce jeho přátelé říkají „Radeček“?
Řadí se mezi nejuznávanější horolezce na světě. Aby taky ne, když je teprve patnáctým z horolezců, kteří zdolali Korunu Himálaje, tedy všech čtrnáct osmitisícovek světa, bez použití kyslíku. Navíc i bez pomoci výškových nosičů. A k tomu přidal ještě Korunu světa, sedm nejvyšších vrcholů sedmi kontinentů.
Radek Jaroš to zatraceně dobře ví, takže když si s ním povídáš, můžeš mít místy pocit, že se trochu vytahuje. Jenže pak zjistíš, kolik pokory za jeho sportovními úspěchy stojí. A taky že sebevědomí je jednou z důležitých součástí mixu vlastností, bez kterých by to prostě nešlo. A to nejen z pohledu fyzické a psychické náročnosti, ale i té finanční. Když máš sny, které kromě měsíců příprav na samotný výkon vyžadují i silné finanční zázemí, prostě se potřebuješ umět prodat.


Radek si největší sny splnil, ani po zkompletování Koruny Himálaje a světa ale prázdnotu nepocítil. „Vůbec ne, právě naopak,“ usmívá se Radek a popisuje, jak se dostal k aktuálnímu projektu „Izolace“. K němu se taky dostaneme, tenhle rozhovor ale začal o izolaci úplně jiné…

BUSHMAN: Jak člověk jako ty prožívá současnou situaci? Cestovat se nedá…
RADEK: Neříkám, že mě nemožnost cestování netrápí, ale doba je, jaká je, a na druhou stranu platí, že jaký si to člověk udělá, takový to má.

BUSHMAN: Doba nás nutí zůstat víceméně v izolaci, nejen od lidí. Pomáhají ti to mentálně zvládat i léta, kdy jsi v horách trávil spoustu času soustředěný a odkázaný do značné míry sám na sebe?
RADEK: Asi jo. I při těch dlouhých izolacích jsem věděl, že stejně bude jednou líp. I teď bude jednou líp. Navíc v sobě mám určitý vzdor a neposlušnost, takže se neřídím heslem „A kdo mi to povolí“, ale spíš se ptám: „A kdo mi to zakáže?“ A moc si zakazovat nenechám.

BUSHMAN: Nemá tenhle přístup kořeny v době, kdy jsi začínal s lezením? V osmnácti, za totality…
RADEK: Horolezcům dávalo i za komančů lezení určitou svobodu, protože jsme se ve skalách, na horách i třeba v národních parcích vydávali do míst, kam ostatní nemohli. A tohle pokračuje. Naučilo mě to být samostatný, spoléhat sám na sebe. Nebát se překračovat zákazy, riskovat. Když to vztáhnu na tuhle dobu, tak díky tomu, že jsem samostatný, že bydlím na kraji města, sportuju, nemusím chodit do kanceláře mezi lidi, tak jsem roušku za celou dobu, co tu je covid, neměl v součtu ani těch osm hodin, co ji má spousta lidí na sobě denně. Celé jaro jsem dělal na zahradě, na nákupy chodila přítelkyně. Když jdu běhat, na kolo nebo do lesa, tak mě k roušce nikdo nedonutí, nejsem blázen. Tu paniku, kdy uprostřed lesa vidím rodinu se dvěma dětmi v rouškách, a přitom spolu žijí doma v paneláku, jsem za svou nepřijal.

BUSHMAN: Když jsi pokořil…
RADEK: Nepokořil! Nikdo z nás nechce být pokořený. Ani ženy nechtějí být pokořené, když už, tak dobyté. Když jsi v těch horách a jsi proti nim takhle malinkej, tak tam nejde o pokoření. Jestli někdo může dostat za uši, jsi to ty.

BUSHMAN: Jasně, teď mi došlo, že v jednom rozhovoru jsi říkal, že ti Mount Everest umožnil na něj vylézt… V souvislosti s touto pokorou, měl jsi nějaké rituály před těžkými výstupy?
RADEK: Před výstupem jsem se vždycky zastavil na místech s modlitebními praporky a mnul je v ruce. A pak i cestou dolů, jakmile jsem se vracel. A když se šlo třeba týden, a najednou se před tebou objevil ten vrchol, spadla mi čelist: „Co tam budu dělat?“ Tak to jsem si dřepnul na zem, hladil ji a v duchu s horou hovořil. Když jsem pak ale vlezl do stěny, hned jsem věděl, co mám dělat; jako bych tam patřil.

BUSHMAN: Když ti hory umožnily vylézt Korunu Himálaje a měl jsi za sebou ty nejtěžší vrcholy, nepřišla prázdnota? Že už není kam dál?
RADEK: Vůbec ne, právě naopak. Je pravda, že když mi chyběly poslední čtyři vrcholy, někdo mi říkal: Stejně pak budeš dělat Korunu světa. A já na to, proč bych ji dělal, vždyť jsou to „sračky“. Samozřejmě je to jiný příběh než Koruna Himálaje, kde jde o extrém, vytrvalost, sport a strádání. Ale „sračky“ tyhle hory nejsou.
Ano, Koruna světa už je jiná, i když třeba Denali je taky o horolezectví a výkonech, ale zároveň jsem akcím dával jinou hodnotu. Cestování. Taky jsem po dvaceti letech, které jsem obětoval osmitisícovkám, byl nejstarší člověk, který to dokázal. V tu chvíli jsem si uvědomil, že svět je obrovskej, hor je neskutečné množství a jsou to ty nejkrásnější a nejopuštěnější kouty naší planety, kde žijí ti nejpřátelštější lidi. Člověka teď poznávání naplňuje úplně jiným způsobem.

BUSHMAN: Před rokem a půl padla i Koruna světa, ale ani tou to neskončilo…
RADEK: Ne, mám další projekt: nejizolovanější hory světa. Dospěl jsem k němu vlastně náhodou, když jsem na přelomu let 2018 a 2019 chtěl Aconcaguu spojit s cestou po Jižní Americe se synem. Jenže on nakonec odletěl do Severní Ameriky. Zůstal jsem sám a někdo mi tehdy řekl, že byl na Velikonočním ostrově a že to bylo fantastický.
Tak jsem si na něj v rámci expedice odskočil, a když jsem tam byl, vylezl jsem na nejvyšší horu – vrchol sopky Maunga Terevaka, 507 metrů nad mořem. Šlo se ve svahu, v hlíně po cestičce, proto se mi tam nechtělo, ale nakonec jsem byl nadšený. Seděl jsem na vrcholu, obhlédl celý ostrov s tajemnou historií a nejbližší pevninou vzdálenou 3700 kilometrů. Pak jsem ve wikipedii zjistil, že jde o dvanáctou nejizolovanější hora světa. A došlo mi, že jich před ní musí být ještě jedenáct. Tak jsem přišel na projekt Izolace. Jsou tam zajímavé cíle jako Havaj, Francouzská Polynésie, Kamčatka, Grónsko…

BUSHMAN: Předpokládám, že už to teď bude hlavně o tom cestování. A že je těžší shánět partnery, než když jde o extrémní výkony.
RADEK: Samozřejmě, extrémní výkon se prodává lépe. Nemít jméno, které jsem si vybudoval, byl by to problém. Ale on je to problém i takhle, a ve spojitosti s tím, co se děje, ještě bude. Hodně mých partnerů bylo z outdooru nebo cestovky a všichni teď doslova ryjou držkou v zemi. Naštěstí jsem do jisté míry samostatný, takže i s těmi pár partnery nebo sponzory, pokud mi nějací zůstanou, jsem schopen to dělat sám, i za své.
Úplně první expedice jsem si taky platil, byl jsem společník ve stavební firmě, v určité fázi jsem ale z firmy odešel a přešel na éru profesionálního horolezce. Abych se dokázal dostatečně připravit, nejen fyzicky, potřeboval jsem se tomu prostě věnovat naplno. Himálajské osmy se za své úplně dělat nedaj, ale já se díky tomu naučil spoustu dalších věcí. Takže teď vydávám kalendáře, píšu si a vydávám si sám knížky, distribuuju je. Když na to přijde, každá moje cesta je, řekněme, investice, kterou nějakým způsobem dokážu nebo bych měl dokázat zhodnotit.

BUSHMAN: Jak do té tvé skládačky zapadá golf? Nepřijde ti to po tolika výkonech a adrenalinu trochu ztráta času?
RADEK: K tomu mě přivedly dvě okolnosti. Když jsem byl v roce 2008 se Zdeňkem Hrubým na expedici Dhaulagiri – Anapurna a nakonec z toho byla Dhaulagiri – Makalu, tak jsme mezi tím 14 dní čekali na materiál, než nám ho donesou z první osmy. A on chodil hrát golf a štval mě, jak furt frajeřil.
No a pak jsem díky výstupu na K2 získal v roce 2014 Cenu Jiřího Stanislava-Gutha Jarkovského pro nejhodnotnější sportovní výkon roku. A dostal jsem taky golfový bag i s výbavou. Ráno jsme vycházeli z hotelu Pupp, kde se vyhlašování konalo, já golfový bag v podpaží, za mnou blonďatá přítelkyně a za ní borec tlačil zlatou klec se zavazadly. Někdo tehdy prohlásil: Hele, konec outdoorové legendy. Když to hodně zkrátím, začalo mě to bavit, je to o hlavě, při turnaji nachodíš deset, patnáct kilometrů, v krásné přírodě. No a vloni jsem šel jednu golfovou tour, a nakonec ji celou vyhrál.

BUSHMAN: Kdybys mohl začít se sportem znovu, šel bys do toho stejně?
RADEK: Nikdy neříkej nikdy. Ale já mám obrovskou výhodu, že jsem v životě dělal a umím hodně sportů, byl jsem i volejbalista, hrál dobře basketbal, jezdil divokou vodu anebo jsem v Austrálii absolvoval Crocodille Trophy, jeden z vyhlášených extrémních závodů na horských kolech. Jestli jsem byl kdy na něco pyšný, tak že jsem takhle všestranný.
Zároveň to je samozřejmě minus. Všechno mě baví, ale zároveň to vylučuje, že se dostanu na špičkovou úroveň. Což mě ale nedeptá, a i vzhledem k svému věku už chci všechno dělat na pohodu. Už nemám motivaci sedět pět hodin denně na kole, abych natrénoval na závod, kde se mnou stejně nakonec v kategorii pojede borec, který jezdil Tour de France, a je jasné, že ho nikdy neporazím. Můžu prostě dělat cokoli: když bude pršet a nepůjde lézt, můžu vlézt do kajaku a jet divokou řeku. Když se voda uklidní a bude krásně, sednu na horské kolo. A když nebudu mít náladu, půjdu na golfový turnaj. A samozřejmě prim hraje skalní lezení.

BUSHMAN: A nějakou přezdívku máš? Jak ti říkají přátelé?
RADEK: Neuvěřitelné je, že spousta lidí mi říká „Radeček“. Začal mi tak říkat v osmnácti letech můj tehdejší spolulezec a zároveň první sponzor se svojí ženou. A spousta lidí mi tak říká dodnes, byť mi táhne už na šedesát.
  • Více o Radku Jarošovi a jeho projektech najdeš na stránkách www.radekjaros.cz.
 

Radek Jaroš: BUSHMAN je „chlapácká značka“


„Značku jsem zaregistroval ihned v jejím začátku a kapsáče Bushman patřily okamžitě k mojí top cestovatelské výbavě. V rámci svojí sportovní činnosti v horách jsem navázal spolupráci s mnoha dalšími firmami, ale poslední dobou jsem se vrátil opět i k Bushmanu. Bavlna je prostě bavlna. Navíc, co si budeme povídat, je to přeci jenom ,chlapácká‘ značka. Patří přirozeně k outdooru a do přírody. Možná to někoho překvapí, ale oblíbil jsem si ji i jako golfovou výbavu.“

 

Koruna Himálaje

Čtrnáct nejvyšších hor naší planety přesahujících svojí výškou hranici osmi tisíc metrů. Stanout na všech jejich hlavních vrcholech bez kyslíkových přístrojů se před Radkem podařilo jenom čtrnácti horolezcům z celého světa. Spousta těch, kteří se za tímto snem vydali, ho nikdy nedosáhne. Radek Jaroš se po zdolání K2 v roce 2014 stal tím patnáctým na světě a zároveň prvním Čechem, který ho dosáhl.
  • Mount Everest (8848 m), 2 pokusy, vrchol dosažen 19. května 1998
  • Kanchenjunga (8586 m), 2 pokusy, vrchol dosažen 15. května 2002
  • Broad Peak (8051 m), vrchol dosažen 18. července 2003
  • Cho Oyu (8201 m), vrchol dosažen 10. května 2004
  • Shishapangma (8027 m), vrchol dosažen 9. října 2004
  • Nanga Parbat (8126 m), vrchol dosažen 28. června 2005
  • Dhaulagiri (8167 m), 2 pokusy, vrchol dosažen 1. května 2008
  • Makalu (8485 m), vrchol dosažen 21. května 2008
  • Manaslu (8163 m), vrchol dosažen 29. dubna 2009
  • Gasherbrum II (8035 m), vrchol dosažen 17. července 2010
  • Gasherbrum I (8080 m), vrchol dosažen 28. července 2010
  • Lhotse (8516 m), vrchol dosažen 19. května 2011
  • Annapurna (8091 m), vrchol dosažen 6. května 2012
  • K2 (8611 m), 5 pokusů, vrchol dosažen 26. července 2014
 

Koruna světa

Sedm nejvyšších vrcholů sedmi kontinentů, jejichž seznam poprvé definoval v 80. letech 20. století horolezec Richard Bass a modifikoval Reinhold Messner. Radek Jaroš spojil oba seznamy a je společně právě s Messnerem jediný, komu se podařilo zkompletovat Korunu světa i Himálaje, vše bez použití kyslíku.
  • Mount Everest (8848 m), 19. května 1998 (Asie)
  • Denali (6190 m), 31. května 2016 (Severní Amerika)
  • Elbrus (5642 m), 4. října 2016 (Evropa)
  • Kosciuzsko (2228 m), 29. srpna 2017 (Austrálie)
  • Vinson Massif (4892 m), 25. prosince 2017 (Antarktida)
  • Aconcagua (6962 m), 4. ledna 2019 (Jižní Amerika)
  • Kilimandžáro (5895 m), 1. října 2019 (Afrika)
  • Mont Blanc (4809 m) 1994 (Evropa)
 

Nejizolovanější hory světa

Aktuální projekt Radka Jaroše, který čítá 15 nejizolovanějších vrcholů na planetě. Izolace se definuje jako nejmenší vzdálenost vrcholu k místu s vyšší nadmořskou výškou. Nejizolovanější horou světa je Mount Everest a do seznamu patří i všech sedm vrcholů Koruny světa.
Trička BUSHMAN s tematickým potiskem k projektu najdeš v e-shopu Radka Jaroše.
Cookies nejsou sušenky
Sbíráme anonymní data a měříme, abychom náš web mohli dále vylepšovat. Souhlasíš se sběrem cookies?