Rozzuřený grizzly na Aljašce

Ohromné ledové věže praskají, hroutí se a gigantické gejzíry stříkají vysoko k nebi.  

Mezi levým a pravým čelem ledovce se vypíná přímo z vodní hladiny strmá skalní stěna hory. Tu a tam, na malých plošinách ve skále rostou keříky. Hejno racků před ní krouží a dělá nepředstavitelný rámus.

„Podívej, grizzly! Tam nahoře,“ volá na mne Jakub, který řídí člun. Hned ubírá plyn a zpomalíme.

„Teda to je grandiózní kus!“ říkám uznale. „Copak tam asi dělá? Mohl by spadnout do vody.“

Náš pes Dalton se vztyčenýma ušima a naježenou srstí pozoruje medvěda. Jirka je s druhým člunem ještě hodně daleko, ale musí vidět mé znamení, aby zastavil. 

„Něco tam hledá,“ říkám Jakubovi a pozoruji teleobjektivem fotoaparátu grizzlyho dál.

Leze po skále asi třicet metrů nad námi a právě se dostává na zarostlou plošinku. Mám jej hodně přiblíženého
a musím obdivovat, jak se na prvý pohled neohrabaný huňáč umí šikovně pohybovat. Je to ohromné zvíře, které se svým hrbem na zádech liší od ostatních druhů medvědů.

„Podívej, jaké má strašlivé drápy,“ obracím se k Jakubovi a podávám mu fotoaparát. Ten ještě nikdy grizzlyho takhle detailně neviděl.

„Něco tam doluje,“ hlásí junior, „a nemůže se k tomu asi dostat. Škoda že tam líp nevidím, ten keř před ním mi zaclání,“ řekne, vrací mi fotoaparát a popojede se člunem trochu stranou, blíž ke břehu.

Kroužící rackové dělají na medvěda úplné nálety. Útočí tak zběsile, že se po nich párkrát ožene tlapou.

„Racčí hnízdo tam má,“ vysvětluji Jakubovi. „Koukni, teď jednoho mladého vytáhl ven. Už je mi jasné, proč se ti staří tolik rozčilují.“

Medvěd si svou kořist přitáhne až na okraj skalní plošinky, kde racka trhá na kusy a požírá, přičemž nás stále pozoruje. Peří lítá na všechny strany. Ostatní rackové se mohou zbláznit, jako stíhačky na něj nalétávají - bez úspěchu, medvěda to už teď nechává úplně v klidu.

Jako kapka do moře, pomyslím si, když mu poslední sousto zmizí ve chřtánu. Jen se olízne, vrací se k hnízdu
a opět šmátrá ve skalní puklině. Netrvá dlouho a má sourozence toho, který byl před chvílí sežrán. Tentokrát se mu už tak dobře nevede. Racčímu mláděti se nějak podaří vysmeknout, mlátí křídly, létat ještě neumí, ale přece medvědovi uprchne. Padá pak asi o deset metrů níž po skále, kde se zachytí v keřích.

S mrštností lasičky vyrazí grizzly za svojí kořistí a během několika vteřin ji pravou packou zasazuje smrtelnou ránu. Vzdálenost mezi námi se zmenšila o polovinu. Již nepotřebuji teleobjektiv, drama se nám odehrává přímo před očima. Ještě nikdy jsem nebyl grizzlymu tak nablízku, a ten nás nespouští z očí. Utrhne polovinu racka, která v něm zmizí jako kdyby byla z kolibříka. Najednou se zarazí, přestane žrát, začne hrozivě bručet
a dívá se upřeně na nás. Mráz mi přejede po zádech.

„Jakube, nastartuj! Musíme pryč!“ křiknu na něj.

A už je to tady! Medvěd sklopí uši, zabručí ještě jednou a vyrazí. Sklouzne po skále a v momentě jej máme přímo před námi. Víc než čtyři metry to nejsou!

„Pane bože, zpátečku! Hned!“ vymáčknu ze sebe.

V okamžiku, co se medvěd nachystal ke skoku, narazí vrtule na skalisko. Motor vyletí z vody, zbytek uražené
vrtule se točí ve vzduchu a vydává šílený jekot. Grizzly se vyděsí, hora masa se zhoupne zpět a zůstává na svém místě. Z otevřené tlamy zahřmí zařvání. V témže okamžiku sklapne uzávěrka mého fotoaparátu. Spíš strachem než s úmyslem jsem zmáčkl spoušť.

Jakub otáčí loď. Co nejrychleji a co nejdál od té rozzuřené bestie! S vrtulí bez listů to moc nejede.

„Blboune, to jsi o té skále za námi nevěděl,“ vyjedu na juniora, ale okamžitě mě to mrzí - mně by se to určitě stalo taky.

Další pohled na medvěda: zdaleka už nevypadá příšerně. Zůstává pořád přímo u vodní hladiny. Po chvíli si zřejmě vzpomene na druhou půlku racka a skoro nemotorně se drápe po skále k místu, kde přerušil své hodování.

Chvíli trvá, než se dostaneme k druhému člunu.

„No, to bylo jen tak tak!“ komentuje Léna. „Už jsme si mysleli, že vám ten méďa skočí do člunu a bude se chtít pomazlit.“

„Nerad bych. Tys neviděla jeho něžný tlapičky, těma bych nechtěl být pohlazenej!“

Jirka mezitím rozmotává lano, aby nás odtáhl na příhodné místo, kde by se dal opravit poničený motor.

                                                                           
Toto byl zážitek z tříměsíční plavby panenskou přírodou podél pobřeží Severního Pacifiku, kterou Leoš Šimánek absolvoval s manželkou, synem a dcerou, tentokrát doprovázeni dvojicí přátel. Podařil se jim čin, jaký doposud nemá obdoby – na člunech obeplout západní Kanadu a Aljašku.

Setkání s medvědem se odehrálo na Aljašce na konci Muir Inlet, nejdelšího fjordu národního parku Glacier Bay. Ve svém životě Leoš Šimánek již viděl bezpočet medvědů, počínaje slovenskými brtníky, kalifornskými baribaly, až po kanadské a aljašské grizzly, ale žádného z nich zatím nezažil rozzuřeného. Poslední vlastně reagoval úplně přirozeně - dostal strach o svoji kořist a chtěl ji bránit.

Převzato z cestopisu s velkými barevnými fotografiemi POBŘEŽÍ PACIFIKU - Na nafukovacích člunech z Kanady na Aljašku. Tato kniha navazuje na nový autobiografický cestopis Z KANADY NA ALJAŠKU – Na člunech panenskou přírodou podél pobřeží Severního Pacifiku. Vydalo nakladatelství Leoše Šimánka ACTION-PRESS.

Více informací o autorovi a jeho knihách (včetně internetového knihkupectví) na webových stránkách: www.leossimanek.cz  Knihy se dají také objednat na emailu: [email protected]

text a foto pro BUSHMAN: Leoš Šimánek