„Chceme, aby se lidé díky našemu projektu do Jeseníků rádi vraceli,“ shrnuje autor Jesenických návratů, Zdeněk Juruš

Jesenické návraty dnes nabízí skutečně širokou nabídku turistických tipů, zpracování je velmi interaktivní a každý „výlet“ tak má „své video“. Co vás k tomuto nápadu přivedlo?

Úplný začátek byl vlastně nenápadný. Mám vlčáka, se kterým jsem jezdil v Jeseníkách na výlety. Jednou jsme seděli v restauraci v Rýmařově a přišly k nám dvě dámy. Ptaly se, jestli se dá v Jeseníkách někam vyrazit s kočárkem. Bylo na nich vidět, že mají chuť jít do hor, ale bojí se, že trasu nezvládnou. Chyběly jim konkrétní informace — jak náročná cesta je, jaký je povrch, co je čeká v cíli.

Tehdy mi došlo, že mnozí by se do hor vydali, kdyby měli možnost podívat se na trasu dopředu „reálně“. Ne jen na bod v mapě. Jednoduše aby měli skutečný pohled: jak cesta vypadá, co okolo ní roste, jaká zvířata se tam mohou objevit, jestli je v cíli místo, kde se dá najíst, jestli to bude bavit rodinu s dětmi, nebo spíš někoho, kdo hledá klid...

A z téhle jediné situace vznikla myšlenka natáčet komentované turistické trasy tak, aby si člověk mohl předem udělat jasnou představu a nebál se vyrazit.

Zní to docela snadně, ale od myšlenky k realizaci vede dlouhá cesta – a často naráží i na finanční omezení. Co ve vašem případě obnášel rozjezd projektu?

Celý život podnikám v oblasti videoprodukce, zaměřuji se ale na bezpečnost práce. (smích) Od roku 1995 vyrábíme vzdělávací pořady a patříme mezi největší producenty v Česku — odebírají je od nás školicí střediska po celé republice. Vedle toho jsem založil projekt Koordinuj.cz, stavební platformu, která dnes sdružuje zhruba 70 firem. Takže zkušenosti s tvorbou videoobsahu jsem už měl, stejně jako potřebné vybavení. A právě z prostředků, které jsem vydělal těmito projekty, jsem financoval rozjezd Jesenických návratů. Zaplatil jsem grafiku, natáčení, postprodukci, první propagaci. A s kolegy, kteří na tom pracovali se mnou, jsme si řekli, že to uděláme poctivě a uvidíme, jestli to lidi osloví.

Takže šlo všechno úplně hladce?

Upřímně — hodně lidí mě od toho projektu odrazovalo. Turistických pořadů je prý příliš a trh je přesycený. Ale tím, že jsme vše financovali sami, tak nás nikdo netlačil do žádných kompromisů. Mohli jsme si pohlídat kvalitu a dlouhodobou koncepci. Na sociálních sítích měl projekt rychle pozitivní odezvu. Teprve potom jsme začali oslovovat partnery, aby mohl fungovat i komerčně. Taky nám moc pomohla výhra v Cenách Olomouckého kraje 2019, tedy v rok, kdy Jesenické návraty vznikly. Pro nový projekt je takové ocenění velká věc – dodalo nám to na důvěryhodnosti i mediální pozornosti.

S jak velkým týmem na Jesenických návratech spolupracujete?

Jsme na to s kolegou Igorem – jako stálý tým – vlastně jen dva. (smích) Já jsem kameraman – část času trávím na stavbách při natáčení jiných projektů a část času v lese. K tomu řeším financování, spolupráce, komunikaci s firmami, ekonomiku projektu. A Igor má na starosti postprodukci a střih.
Na komentářích k našim videím pak spolupracujeme s herci s profesionálně školeným hlasem. A když je potřeba, přibíráme nárazově další spolupracovníky – například dronaře nebo externí výpomoc. Takže v základu jsme malý tým, ale umíme se flexibilně rozšířit.


Kdybyste měl stručně vystihnout hlavní cíl, k němuž Jesenické návraty směřují, co by to bylo?

Cíl je jednoduchý: aby se lidé po zhlédnutí filmu chtěli do Jeseníků vracet. Takže nám nejde jen o hezké záběry, ale o to, aby díky nim měl člověk chuť vyrazit — a zároveň jistotu, že ví, co ho cestou čeká.

A tušíte, kdo konkrétně se díky vašim videům do Jeseníků vrací – nebo se do nich třeba vypraví poprvé? 

Turistické statistiky přímo nemáme, ale věnujeme pozornost tomu, odkud jsou naši sledující na sociálních sítích. Nejvíce je jich z Ostravy, Prahy, Brna a Olomouce. Zajímavý je pro nás především růst Prahy. Dříve dominovala Ostrava, dnes ji Praha dotahuje. Lidé z hlavního města tradičně znají Krkonoše nebo Šumavu, ale Jeseníky pro ně dlouho nebyly první volbou. To se mění – a přibývá tak nových návštěvníků, kteří region objevují.

Není to tak dávno, kdy lidé spíš než na hory mířili raději k moři… nebo v přírodě hledali různé „atrakce“. Mění se dle vašich zkušeností nějak tyto preference? Co lidi do Jeseníků „táhne“?

Lidi dnes láká především příroda, klid a odpočinek, populární jsou pěší výlety i cyklistika I my se tak vědomě zaměřujeme na původní charakter Jeseníků — hřebeny, rokle, lesy, místa s atmosférou. Nechceme točit „zábavní park“. Spíš chceme ukazovat, co tu vždycky bylo a je.

Zároveň se snažíme dostávat lidi i na méně známá místa. Například úplně „obyčejný“ zimní video příspěvek ze Šumperska měl obrovský úspěch. Mám pocit, že část lidí jakoby zapomněla, jak umí být příroda krásná – a my se jim to snažíme ukázat. Skvělé je, že to funguje. 

Je něco, co dal projekt přímo vám osobně?

Paradoxně jsem před vznikem Jesenických návratů žádný velký turista nebyl. Všechny trasy jsem si ale kvůli natáčení musel naplánovat a projít osobně — a díky tomu jsem Jeseníky skutečně poznal.

V rámci Jesenických návratů jste navázali řadu různých spoluprací, BUSHMAN není výjimkou. Je nějaký kousek, na který v jesenickém terénu nedáte dopustit?

Naše spolupráce přesně pokrývají naše potřeby a konkrétně od BUSHMANa se nám stoprocentně osvědčily boty. Jak ty do lehkého terénu, tak i ty vysoké – kotníkové. Bez těch v zimě do terénu nevyrážím. 

Pokud byste měl na závěr vybrat z Jesenických návratů nějakou vaši oblíbenou trasu – a třeba ji i doporučit všem bushmanům – která by to byla? 

Jednou z mých oblíbených tras je Malínská rokle nad Šumperkem. Má charakter rokle, skály, členitý terén a krásný výhled na hřeben Jeseníků. Člověk tam má pocit opravdové přírody — a takových míst je tu víc, jen je potřeba je lidem ukázat.

Nahlédněte do Jeseníků prostřednictvím Jesenických návratů i vy!