„Dravce je třeba učit tak, aby sám chtěl dělat to, co chcete vy,“ říká sokolník Mário Bujňák, tvář nové kampaně BUSHMAN

Dnes je vaše jméno jasně spjato se sokolnictvím. Vystudoval jste ale uměleckou školu a také hrál profesionálně hokej. Jakou souhrou osudu jste se tedy dostal k dravcům?

Vztah k dravcům jsem měl odmala, vídal jsem divoké orly v místě, kde žiju – a prvního dravce jsem měl ve třinácti letech. Ale jinak je to dlouhá a spletitá historie. (smích) Můj děda kdysi dávno, když byl táta malý, přinesl domů mládě orla skalního, které vypadlo z hnízda. Táta si ho zamiloval. A ani v dospělosti na něj nezapomněl – začal ho zachycovat ve svých řezbářských projektech. Je totiž sochař… Stejně jako on trávil čas se svým tátou, trávil jsem já čas zase s ním v jeho dílně. A to mě inspirovalo, nejen ve vztahu k dravcům, ale i k umění. To jsem si nakonec zvolil i jako předmět studia, protože umím kreslit. A taky proto, že tam není náročná matematika. (smích) Chtěl jsem totiž hrát hokej, což s učením moc dohromady nešlo…

Nakonec jste ale upřednostnil před sportem přírodu…

Já jsem moc chtěl být hokejistou, ale kvůli zranění to nešlo. Na druhou stranu, na sport jsem rozhodně nezanevřel, hokej hraju pořád, ale jen rekreačně. Učí to disciplíně. Můj hokejový vzor byl vždycky Jaromír Jágr. A ten říká, že když chce být člověk v něčem dobrý, musí tomu dát sto procent. To jsem si tedy z hokeje odnesl i do toho, co dělám dnes. 

Máte poměrně široký profesní záběr – a mimo jiné jste se věnoval i výcviku orlů skalních pro filmové účely. V čem se takový výcvik liší od toho „běžného“? 

Je to v podstatě výcvik, který je podobný kondičnímu létání. Musíte ale ptáka obvykle připravit na konkrétní scénu – například přelet z věže na věž. To se pak učí jako pohyb z bodu A do bodu B. Nezbytné taky je, aby si pták předem zvyknul na kamery, stativy… a samozřejmě také na lidi, nezřídka i v kostýmech. 

Naprosto klíčový je taky vztah k sokolníkovi, protože dravce nelze k ničemu nutit, musí chtít spolupracovat sám. Režisér sice může mít nějaké požadavky, třeba že má orel v záběru chodit, ale zrovna orel není zrovna chodec, a navíc má taky svou hlavu… Obecně pak platí, že dravce je třeba učit tak, aby sám chtěl dělat to, co chcete vy. (smích)

A co když dravec uletí?

I návrat je na jeho rozhodnutí. Totiž – já pracuji jen s dravci, kteří byli odchováni profesionály, nejsou to ptáci z volné přírody. Ale i oni mají svobodnou vůli. I když jsou vycvičení, mohou se rozhodnout, že se z jakéhokoliv důvodu nevrátí. To se mi za celých jedenáct let stalo dvakrát. Jednou to bylo v době, kdy jsem se sokolnictvím začínal, udělal jsem chybu a pták zmizel, nikdo neví kam. Podruhé pak uletěl pták i s GPS, signál se ztratil, bohužel dodnes nevím, co se mu stalo. Jinak ale i když se náhodou cvičený dravec ztratí, obvykle ho právě díky moderním technologiím najdu – když mě zbystří, tak se mi vrátí na ruku. 

S vaší orlicí jste aktuálně nafotil pro BUSHMAN jarní kampaň. Je nějaký rozdíl ve výcviky orla-herce a orlice-fotomodelky?

Focení je ve srovnání s filmem vlastně velmi jednoduché – a je náročnější spíš pro fotografa než pro ptáka. Stačí mít orlici na ruce, a to není žádný problém. V čem jsem ale přece jen problém měl, byla vaše nová bunda. (smích) Byla na ní oranžová barva a ta Monze zpočátku velice vadila. 

Kolik taková orlice vlastně váží?

Monza má pět kilo. Takže je pravda, že mít ji na ruce celý den fyzicky náročné je, ale to si zvyknete. 

Monza, to je zajímavé jméno… Jak jste na něj přišel?

Já jsem velkým fanouškem příběhu značky Ferrari. Nejenže Monza je město v Itálii, kde se na okruhu jezdí F1, ale taky existuje přímo model Ferrari Monza. A to se mi líbilo. Orel skalní, to je totiž takové Ferrari mezi ptáky. Je krásný a vzácný. 

Kromě orlů máte ale profesní zkušenosti i s jinými druhy dravců – liší se např. i povahou podobně jako různé rasy psů?

Určitě – každý dravec má jinou povahu a také lovecké preference. Sokol stěhovavý loví ptáky, orel skalní velké savce, orel stepní zase sysly. Musíte znát jejich zvyklosti a podle toho nastavit výcvik, ale přizpůsobit i to, jakým aktivitám se s nimi budete věnovat a jak s nimi budete zacházet.

Když mluvíte o lovení velkých savců, vtipy o tom, jak orel odnese z pole jorkšíra, tedy vůbec nemusí být vtipy?

To rozhodně nemusí. V přítomnosti orla skalního by pejskaři měli být v pozoru. S dobře vycvičeným dravcem se ale není čeho bát. Vycvičení orli se totiž samozřejmě chovají jinak než ti divocí. 

Jste ambasadorem BUSHMAN na Slovensku, a tak by mě zajímalo, jestli je nějaký konkrétní bushmanský kousek, který specificky při vaší práci oceňujete. 

Rozhodně košile, které nosím velmi rád v létě. Jsou funkční, ale také vypadají reprezentativně, takže se v nich vždycky cítím skvěle – třeba i na akcích, kde vystupuji. I kalhoty se mi líbí, ale jsem spíš drobnější, tak jsem si vaši nejmenší velikost muset nechat ještě upravit. (smích) Ale všechny věci od BUSHMAN jsou kvalitní a z odolných materiálů. Při pohybu v přírodě vydrží, i když člověk zmokne nebo se zpotí, a to je super. A taky se mi velmi líbí safari styl a obecně kombinace stylu a funkčnosti. 

Foto: Daniel Faix