„Rybařina není nuda,“ říká Jan Stluka, redaktor časopisu Rybářství. Komiks, jehož hrdinou je Jakub Vágner, je toho důkazem
3. 9. 2025
Už rok baví (nejen) malé čtenáře časopisu Rybářství dobrodružný komiks inspirovaný skutečnými zážitky Jakuba Vágnera. Redaktor Jan Stluka věří, že komiks může být „branou“ nejen k rybaření, ale i k trávení času v přírodě. V rozhovoru popisuje, jak komiks vzniká, proč je Jakub Vágner jeho „ideálním hrdinou“ a jaké má s projektem odvážné plány – včetně toho, jak v nich figuruje BUSHMAN.
Komiks s Jakubem Vágnerem zaměřený na dětské čtenáře vychází v časopisu Rybářství od loňského podzimu. Proč se jeho hlavní postavou stal právě on?
Poprvé mě napadlo oslovit Jakuba loni na výstavě Země živitelka, kde měl přednášku. Tam jsem mu nápad na komiks představil a on se rozhodl, že do toho půjde. Mnoho Jakubových příznivců ho bere jako vzor – komiksy by se měly dělat o legendách. A Jakub legenda je.
Jak konkrétně se Jakub Vágner na tvorbě komiksu podílí?
Je to hodně osobní záležitost. Sednu si s Jakubem, povídáme si a komiks vychází z jeho životních zážitků. Snažíme se o co největší autenticitu. Začínali jsme v Austrálii, teď jsme se přesunuli na Amazonku. Chceme, aby to bylo čtivé a zároveň i trochu vzdělávací.
Třeba v jednom z posledních dílů jsme ukazovali, jak se hledají arapaimy. Ty největší žijí jen na vybraných místech mimo hlavní tok. Jakub říká, že „hledá černou vodu.“ A že je voda černá, zjistíte až ve chvíli, kdy ji naberete do hrnečku. Musíte se vydat proti proudu přítoku, kde bývá laguna, a tam, ve stínu stromu, může žít arapaima. Jeden díl je právě o tom, jak náročné je tyto ryby najít, jak se někdy musí výprava vzdát těsně před cílem, protože se nedá k laguně přes napadané stromy doplout.
Zpracováváme ale samozřejmě i humornější momenty. Třeba na základě jedné Jakubovy historky z Austrálie vznikl díl Japonský turista. Příběh vycházel z historky, kdy se jeden z turistů zamotal do vlasce a museli ho z něj doslova vyřezávat.
Všechny Jakubovy příhody si poznamenám, pak se sejdu s tvůrcem komiksu, probereme je spolu, a on do příběhu vloží svou uměleckou invenci. Jakub se podílí maximálně aktivně a finální návrh vždy prochází jeho schválením.
Komiks vzniká pod rukama tvůrce v Českých Budějovicích – byl od počátku záměr spojit jeho vznik s jihem Čech, tedy krajem rybníků a rybářské tradice?
Vůbec ne. Já sice také pocházím z Českých Budějovic, ale hlavním důvodem bylo, že tam mám všechny potřebné kontakty. V Budějovicích sídlí pan Houška, majitel galerie, který zastupuje řadu známých umělců včetně Jaromíra 99. Když jsem přišel s nápadem, že chci dělat komiks – navíc první rybářský komiks u nás – obrátil jsem se právě na něj s prosbou, aby mi pomohl najít někoho šikovného, dostupného a cenově přijatelného. (smích) A on mi doporučil skvělého Honzu Macků, který komiksem žije. Stali se z nás kamarádi a spolupráce funguje perfektně.
Je podle vás komiks atraktivní formát i pro dnešní „digitální“ děti? Přitahuje je víc – třeba i díky Jakubu Vágnerovi – než klasické články nebo naučné texty?
Sportovní rybolov je mezi dětmi poměrně populární – ve věku 7 až 15 let se mu věnuje cca 29 000 z nich. Pokud posunete hranici o tři roky výše, musíte připočítat ještě dalších 9 000. Velkou zásluhu na tom má právě Jakub Vágner. Nikdo jiný nepřivedl k rybaření tolik dětí jako on. Vyvedl rybařinu ze stínu a udělal z ní životní styl.
Děti na Jakuba ochotně čekají několik hodin a musím před ním smeknout – s každým se vyfotí, podá ruku, a pokud se s někým seznámí, dokáže si ho pamatovat. Dětem se opravdu věnuje a ony vědí, že ho to baví. I to je důvod, proč je komiks tak přitažlivý – spojuje jejich zájem o rybaření s osobností, která je inspiruje.
Když mluvíte o vyvedení rybařiny ze stínu, znamená to, že její (nejen) mediální obraz se v posledních letech nějak radikálně proměnil?
Rybaření už dávno není jen o prutu a židličce u vody. Dnes lidé loví zážitky, nejen ryby. Chytání pro maso už dělá jen zlomek rybářů. Skutečně jde o životní styl, za který se už nikdo nestydí. I lidé jako moderátor Vladimír Kořen o sobě otevřeně říkají, že jsou rybáři, a sdílí tuhle vášeň s rodinou. Firmy, které vyrábějí rybářské vybavení, to reflektují – existují čistě rybářské módní značky a jejich oblečení si vezmete klidně i do divadla. (smích) Jsme na ty značky hrdí a to je velký posun.
Při rybařině se navíc používá spousta skvělých technologií. Ryby jsou jako lidé, drží se jen na určitých místech a technologie vám pomůžou s jejich nalezením. Obrovský pokrok udělaly i umělé nástrahy – některé vznikají na základě 3D scanu skutečných ryb. Ve vodě se pohybují a vypadají jako živé, máme i napodobeniny raků, které byste na stole považovali za skutečné. Jsou dokonce i navoněné. Kdyby mi někdo před třiceti lety řekl, že budeme mít takové vybavení jako dnes, nevěřil bych.
Mohou právě i technologie přitáhnout k rybaření mladší generaci?
Rozhodně, je to i jeden z našich neoficiálních cílů – ukázat, že rybařina není nuda. Můžete ji pojmout jako geocaching: najdete si na mapě polohu, sednete na loď, zadáte souřadnice do sonaru a necháte se navést. Najednou se před vámi objeví podvodní svět. Je to nádhera – když jste rybář, máte celý život o čem přemýšlet a co zkoušet… a zemřete šťastný. Proč tu jsou lidi, co nerybaří, opravdu nechápu. Musejí se strašně nudit! (smích)
Jako určitá „brána“ nejen k rybaření, ale také k trávení času v přírodě, by mohl fungovat i váš komiks. Máte na něj nějakou zpětnou vazbu od dětí či rodičů?
Zpětnou vazbu máme a zatím je pozitivní. Přiznám se ale, že se nám zatím nedaří oslovit tolik dětí, kolik bychom chtěli. Mladší generace o komiksu zatím příliš neví – ale to je spíš naše chyba, naše komunikace nebyla úplně ideální. Ještě jsme komiks nedokázali odprezentovat tak, jak by to šlo. Ale důležité je, že vychází a má potenciál tenhle most mezi dětmi, rybařením a přírodou postupně budovat.
Na podzim bude mít komiks první – roční výročí. Jak jej oslavíte?
Přiznám se, že mě vůbec nenapadlo výročí oslavit… ale teď, když o tom mluvíte, tak to uděláme! (smích) Jedno je ale jisté – komiks na 99,9 procent v časopise zůstane, jen ještě nevíme v jaké podobě. Mám i nové nápady, třeba ho posunout víc do edukativní roviny a věnovat se zajímavým rybám, které veřejnost nezná.
Určitě bude taky jeden díl, kde se objeví BUSHMAN, protože ten patří ke každému správnému rybáři a dobrodruhovi. A Jakub Vágner, to je jeho prototyp!
Plánů máte zjevně řadu… Je ale něco, co byste si v souvislosti s vaším komiksem skutečně přál? Třeba nějaké „tajné přání“…
Nejraději bych měl v časopise ještě jeden komiks navíc, ale to je jedna z nejdražších věcí, co můžete v tištěném médiu vymyslet. Už teď jsem ale rád, že komiks existuje a nikdo nám ho nevezme. A pro mě byla úplně zásadní zpětná vazba, když ho viděl Jaromír 99 a řekl: „To je fakt dobrý.“ A dodal, že by si jeden díl klidně nakreslil. Co chtít víc?
Můj velký sen ale je, aby náš rybářský komiks vyšel i v samostatné tištěné verzi – třeba ve formátu rodokapsu. Už jsou i nápady na projekty v rámci Českých Budějovic, dalo by se s tím pěkně kouzlit, ale zatím nechci prozrazovat detaily. Zatím jsou to skutečně jen ta „tajná přání“…
Poprvé mě napadlo oslovit Jakuba loni na výstavě Země živitelka, kde měl přednášku. Tam jsem mu nápad na komiks představil a on se rozhodl, že do toho půjde. Mnoho Jakubových příznivců ho bere jako vzor – komiksy by se měly dělat o legendách. A Jakub legenda je.
Jak konkrétně se Jakub Vágner na tvorbě komiksu podílí?
Je to hodně osobní záležitost. Sednu si s Jakubem, povídáme si a komiks vychází z jeho životních zážitků. Snažíme se o co největší autenticitu. Začínali jsme v Austrálii, teď jsme se přesunuli na Amazonku. Chceme, aby to bylo čtivé a zároveň i trochu vzdělávací.
Třeba v jednom z posledních dílů jsme ukazovali, jak se hledají arapaimy. Ty největší žijí jen na vybraných místech mimo hlavní tok. Jakub říká, že „hledá černou vodu.“ A že je voda černá, zjistíte až ve chvíli, kdy ji naberete do hrnečku. Musíte se vydat proti proudu přítoku, kde bývá laguna, a tam, ve stínu stromu, může žít arapaima. Jeden díl je právě o tom, jak náročné je tyto ryby najít, jak se někdy musí výprava vzdát těsně před cílem, protože se nedá k laguně přes napadané stromy doplout.
Zpracováváme ale samozřejmě i humornější momenty. Třeba na základě jedné Jakubovy historky z Austrálie vznikl díl Japonský turista. Příběh vycházel z historky, kdy se jeden z turistů zamotal do vlasce a museli ho z něj doslova vyřezávat.
Všechny Jakubovy příhody si poznamenám, pak se sejdu s tvůrcem komiksu, probereme je spolu, a on do příběhu vloží svou uměleckou invenci. Jakub se podílí maximálně aktivně a finální návrh vždy prochází jeho schválením.
Komiks vzniká pod rukama tvůrce v Českých Budějovicích – byl od počátku záměr spojit jeho vznik s jihem Čech, tedy krajem rybníků a rybářské tradice?
Vůbec ne. Já sice také pocházím z Českých Budějovic, ale hlavním důvodem bylo, že tam mám všechny potřebné kontakty. V Budějovicích sídlí pan Houška, majitel galerie, který zastupuje řadu známých umělců včetně Jaromíra 99. Když jsem přišel s nápadem, že chci dělat komiks – navíc první rybářský komiks u nás – obrátil jsem se právě na něj s prosbou, aby mi pomohl najít někoho šikovného, dostupného a cenově přijatelného. (smích) A on mi doporučil skvělého Honzu Macků, který komiksem žije. Stali se z nás kamarádi a spolupráce funguje perfektně.
Je podle vás komiks atraktivní formát i pro dnešní „digitální“ děti? Přitahuje je víc – třeba i díky Jakubu Vágnerovi – než klasické články nebo naučné texty?
Sportovní rybolov je mezi dětmi poměrně populární – ve věku 7 až 15 let se mu věnuje cca 29 000 z nich. Pokud posunete hranici o tři roky výše, musíte připočítat ještě dalších 9 000. Velkou zásluhu na tom má právě Jakub Vágner. Nikdo jiný nepřivedl k rybaření tolik dětí jako on. Vyvedl rybařinu ze stínu a udělal z ní životní styl.
Děti na Jakuba ochotně čekají několik hodin a musím před ním smeknout – s každým se vyfotí, podá ruku, a pokud se s někým seznámí, dokáže si ho pamatovat. Dětem se opravdu věnuje a ony vědí, že ho to baví. I to je důvod, proč je komiks tak přitažlivý – spojuje jejich zájem o rybaření s osobností, která je inspiruje.
Když mluvíte o vyvedení rybařiny ze stínu, znamená to, že její (nejen) mediální obraz se v posledních letech nějak radikálně proměnil?
Rybaření už dávno není jen o prutu a židličce u vody. Dnes lidé loví zážitky, nejen ryby. Chytání pro maso už dělá jen zlomek rybářů. Skutečně jde o životní styl, za který se už nikdo nestydí. I lidé jako moderátor Vladimír Kořen o sobě otevřeně říkají, že jsou rybáři, a sdílí tuhle vášeň s rodinou. Firmy, které vyrábějí rybářské vybavení, to reflektují – existují čistě rybářské módní značky a jejich oblečení si vezmete klidně i do divadla. (smích) Jsme na ty značky hrdí a to je velký posun.
Při rybařině se navíc používá spousta skvělých technologií. Ryby jsou jako lidé, drží se jen na určitých místech a technologie vám pomůžou s jejich nalezením. Obrovský pokrok udělaly i umělé nástrahy – některé vznikají na základě 3D scanu skutečných ryb. Ve vodě se pohybují a vypadají jako živé, máme i napodobeniny raků, které byste na stole považovali za skutečné. Jsou dokonce i navoněné. Kdyby mi někdo před třiceti lety řekl, že budeme mít takové vybavení jako dnes, nevěřil bych.
Mohou právě i technologie přitáhnout k rybaření mladší generaci?
Rozhodně, je to i jeden z našich neoficiálních cílů – ukázat, že rybařina není nuda. Můžete ji pojmout jako geocaching: najdete si na mapě polohu, sednete na loď, zadáte souřadnice do sonaru a necháte se navést. Najednou se před vámi objeví podvodní svět. Je to nádhera – když jste rybář, máte celý život o čem přemýšlet a co zkoušet… a zemřete šťastný. Proč tu jsou lidi, co nerybaří, opravdu nechápu. Musejí se strašně nudit! (smích)
Jako určitá „brána“ nejen k rybaření, ale také k trávení času v přírodě, by mohl fungovat i váš komiks. Máte na něj nějakou zpětnou vazbu od dětí či rodičů?
Zpětnou vazbu máme a zatím je pozitivní. Přiznám se ale, že se nám zatím nedaří oslovit tolik dětí, kolik bychom chtěli. Mladší generace o komiksu zatím příliš neví – ale to je spíš naše chyba, naše komunikace nebyla úplně ideální. Ještě jsme komiks nedokázali odprezentovat tak, jak by to šlo. Ale důležité je, že vychází a má potenciál tenhle most mezi dětmi, rybařením a přírodou postupně budovat.
Na podzim bude mít komiks první – roční výročí. Jak jej oslavíte?
Přiznám se, že mě vůbec nenapadlo výročí oslavit… ale teď, když o tom mluvíte, tak to uděláme! (smích) Jedno je ale jisté – komiks na 99,9 procent v časopise zůstane, jen ještě nevíme v jaké podobě. Mám i nové nápady, třeba ho posunout víc do edukativní roviny a věnovat se zajímavým rybám, které veřejnost nezná.
Určitě bude taky jeden díl, kde se objeví BUSHMAN, protože ten patří ke každému správnému rybáři a dobrodruhovi. A Jakub Vágner, to je jeho prototyp!
Plánů máte zjevně řadu… Je ale něco, co byste si v souvislosti s vaším komiksem skutečně přál? Třeba nějaké „tajné přání“…
Nejraději bych měl v časopise ještě jeden komiks navíc, ale to je jedna z nejdražších věcí, co můžete v tištěném médiu vymyslet. Už teď jsem ale rád, že komiks existuje a nikdo nám ho nevezme. A pro mě byla úplně zásadní zpětná vazba, když ho viděl Jaromír 99 a řekl: „To je fakt dobrý.“ A dodal, že by si jeden díl klidně nakreslil. Co chtít víc?
Můj velký sen ale je, aby náš rybářský komiks vyšel i v samostatné tištěné verzi – třeba ve formátu rodokapsu. Už jsou i nápady na projekty v rámci Českých Budějovic, dalo by se s tím pěkně kouzlit, ale zatím nechci prozrazovat detaily. Zatím jsou to skutečně jen ta „tajná přání“…
