Bushman expedice aneb čtyři češi na Kalahari

Máme v plánu poznat jižní a střední část parku. Cíle jsou dva: 1/ černohříví lvi, kteří vládnou smečkám lovícím v této oblasti i žirafy, 2/ souboje zvířat u napajedel.

Lvího samce jsme našli snad už druhý den. Ležel u předních kol auta, z něhož ho nadšeně fotila mladá dáma. Když už jsme začínali váhat, zda lev žije, zvedl se, znuděně zívnul a odešel směrem do Botswany. V dalších dnech jsme v korytu řeky našli ulovenou a už téměř sežranou žirafu. Potkali jsme i tři lvice. Ale to očekávané množství lvích samců s bujnou černou hřívou nikoliv.

Dalším cílem byly souboje zvířat u napajedel. V této oblasti prší celkem 10 dní v roce. Voda je tedy vzácná a zvířata se musí nutně u napajedel potkávat. Pokud v celé oblasti prší celkem 10 dní v roce, tak po naší desetidenní cestě po poušti Kalahari na celý rok 2018 zbývají jen tři dny deště. Každých pár metrů byla louže. Pro vegetaci příjemná změna v tom horkém a suchém podnebí. Pro zvířata voda na každém kroku. Pro nás ovšem další komplikace, jelikož jsme přišli o možnost pozorovat souboje u napajedel, kam nyní zvěř nechodila.

Každopádně Kalahari nezklamala a prokázala, že příroda umí nečekaně a mile překvapit. Hned první den jsme potkali levharta, který nám prošel doslova před nosem. Cesta se ale neplánovaně nesla v duchu jiných velkých koček. Našimi společníky na celou dobu pobytu v Kalahari se stali gepardi. Byli jsme s nimi celé dny. Potkali jsme spoustu samotářů, ale třeba i koalice čtyř samců, kteří vládli korytu řeky a ze stínu stromů vysoko nad dnem koryta sledovali celé okolí. Potkávali jsme i gepardice s mladými. Sledovali jsme matku úzkostlivě střežící svá tři koťata. Sledovali jsme matku s téměř odrostlým kotětem plným mladické nekritické sebedůvěry, které se marně snažilo ulovit kočku divokou. Sledovali jsme pozorného studenta, kterému máma předvádí jak se plížit ke stádu pakoňů a jak tryskem zaútočit na mladé kusy. Viděli jsme ale i to, jak stádo pakoňů okamžitě obklopilo svá mláďata neproniknutelnou hradbou dospělých statných kusů odhodlaných chránit mláďata.

Nejlepší zážitek nás ale teprve čekal. Narazili jsme na odvážnou a zkušenou gepardici s jedním kotětem. Nejprve kotěti předvedla jak ulovit antilopu skákavou. Ihned po úspěšném lovu kořist odtáhla do bezpečí stínu. A to už nás dočasně přijala do své blízkosti. Po krátkém nezbytném odpočinku ukázala mládeži kde najít snadno dostupnou měkkou tkáň. S kořistí si kotě vědělo rady. Matka s kusy kořistí kotě učila základům lovu. Po asi hodině nezbylo z antilopy víc než kůže. K našemu překvapení si dvojice hravě poradila i s kostmi. Matka po celou dobu krmení pečlivě kontrolovala celé okolí, zda ostatní predátoři nevycítili kořist a zda je nejdou o zasloužený úlovek oloupit. Mládě pečlivě s přísným výrazem podobným matce každý její pohled do okolí opakovalo. A my měli výsadu sedět jen pár metrů od této dvojice a hltat každý společný okamžik. Přišel čas se rozloučit. Gepardice i s kotětem opouštějí zbytek kořisti a odcházejí trávit do stínu. My vděční za společný čas jsme se rozhodli dopřát této úžasné dvojici soukromí.  Při pohledu na odcházející dvojici gepardů jsme si ale jisti, že tu nejsme naposledy.

Pro Bushman Honza Hejda, cestovatel a fotograf