Když legenda létá s legendou
3. 7. 2020
„Kunovická L 410 je nejlepší letoun na světě.“ Když tohle o legendárním turboletu z LETu Kunovice prohlásí legenda mezi zkušebními piloty Stanislav Sklenář, bude to nejspíš pravda.
Když vloni slavila firma Aircraft Industries, někdejší LET Kunovice, 50. výročí legendárního turboletu L 410, Stanislav Sklenář o něm prohlásil: „Je konstruován s láskou, vyráběn s pečlivostí, zalétáván s respektem.“ Na tomhle tvrzení by legendární zkušební pilot kunovického závodu nezměnil ani písmenko: „Mám nalétáno kolem padesáti typů letadel, takže můžu porovnávat. A tvrdím, že ty naše letouny z Kunovic jsou z hlediska letových vlastností nejlepší na světě.“
Jestli někdo zná „čtyřistadesítku“ lépe než svoje boty, je to právě Stanislav Sklenář. Prvním zkušebním pilotem LETu Kunovice se stal již v roce 1976, téměř na den přesně sedm let od prvního vzletu turboletu. Ve svých 78 letech je jím dodnes a do leteckého důchodu se ani po 44 letech v jedné firmě zatím ani náznakem nechystá.
BUSHMAN: Jak jste se dostal sem do Kunovic na pozici 1. zkušebního pilota?
SKLENÁŘ: Byl jsem tady náčelníkem aeroklubu, a když bylo potřeba ve firmě něco létat na L 410 nebo kluzácích, chodil jsem pomáhat jako na brigádu. Od roku 1976 jsem pořád tady jako vedoucí zkušební pilot, včetně poslední verze L 410 NG.
BUSHMAN: Co je větší adrenalin, pilotovat kluzák, nebo motorový letoun?
SKLENÁŘ: Piloti kluzáků mají větší respekt, pořád musíte dávat pozor, abyste doletěli na letiště. S motorem je to ale vlastně podobné, motory můžou vysadit… Takže je třeba mít neustále na zřeteli, že potřebujete mít v dosahu rozumné letiště na bezpečné přistání, případně louku nebo pole. Jinak kluzáky se tady vyráběly kompletně, byly základem pro aerokluby, i do zahraničí se prodávaly. Udělalo se jich tady přes tři tisíce, šlo o velkou sériovou část naší výroby. A všude s nimi byli spokojeni. Na nich začínala velká část amerických vojenských pilotů, byly v aeroklubech v Rusku, tehdy Sovětském svazu, po světě létají úplně všude, jak se říká.
BUSHMAN: Jak se člověk stane 1. zkušebním pilotem?
SKLENÁŘ: Základem jsou zkušenosti. Já už nějaké měl, měl jsem nalétáno přes 2,5 tisíce hodin a něco málo o tom věděl. K teoretickému výcviku, kdy se seznámíte se všemi systémy, motory, vrtulemi, a potom k praktickému jsem nastoupil až v roce 1976. U řady letounů, ať to byl Blaník, Čmelák nebo další malé letouny, jsem nastoupil jako 1. pilot, pokud jde o L 410, tak jako 1. a 2. pilot. V tom roce 1976 jsme tu byli tři a střídali se na obou pozicích. Střídání zaručuje, že si člověk pořád musí dávat pozor a ten druhý ho kontroluje. Mně bylo něco přes třicet, kolegům kolem padesáti, neustále jsem se učil a získával od nich zkušenosti.
BUSHMAN: Má zkušební let nějaká specifika?
SKLENÁŘ: Ano, let se připravuje a má podrobný harmonogram toho, co se bude zkoušet. Jednou jsou to vrtule, jednou motory, jednou navigace. Aby se nelétalo zbůhdarma. Plán letu zpracovává letová zkušebna, která jasně napíše jednotlivé body v programu a my je po odstartování musíme splnit. To je zásada zkušebních letů.
BUSHMAN: Není to nuda? Nemáte chuť si občas udělat při letu něco jiného?
SKLENÁŘ: Chuť a nápad je jedna věc, ale zkušební let má prostě jasně daná pravidla, která musíte dodržet. Jinak je to ovšem při předváděcích letech pro zákazníky. Aby ten aeroplán vypadal jako ten nejlepší na světě, tak se s ním dělají i neobvyklé věci: létá se na jeden motor, zastavují se oba motory, prostě se předvádí, co všechno letoun umí, aby si zákazník uvědomil, že to není jen nějaký aeroplán, jak se říká, halabala.
BUSHMAN: Máte zkušenosti i s konkurencí?
SKLENÁŘ: Samozřejmě že ano, mám nalétaných zhruba padesát typů letadel, takže můžu porovnávat. Já říkám, že ty naše L 410 z Kunovic jsou nejlepší na světě z hlediska letových vlastností. Nejsou zákeřné, někdy odpustí pilotům i drobnou chybu.
BUSHMAN: Když vezmeme nejnovější typ L 410 NG, došlo u něj k nějakému skokovému vývoji oproti předchozím typům?
SKLENÁŘ: my piloti to nejvíc poznáme v kokpitu. V začátcích byly všechny přístroje kulaté, analogové, na stupnici jsme si četli rychlost, výšku, všechno. Pak se postupně zaměňovaly, některé přístroje zůstaly „kulaté“ a zbytek jsme doplňovali digitálními. Byly to postupné kroky, každá další verze byla čím dál víc digitální a na L 410 NG už je digitálních zhruba 85 procent přístrojů.
Kromě kokpitu ale do výhod modernizovaného L 410 NG patří zlepšené výkony, především dolet avýdrž – oba tyto parametry se oproti předchozí modifikaci dvojnásobně zvětšily. Dosáhnout takových změn bylo možné hlavně díky modernizovanému křídlu s integrovanou palivovou nádrží. Nejviditelnější konstrukční změnou je prodloužená nosová část letounu, kde se nachází zvětšený přední zavazadlový prostor. Ke změnám došlo i u motorů, které jsou výkonnější.
BUSHMAN: Kde všude dnes kunovické L 410 létají?
SKLENÁŘ: V začátcích jsme dodávali hlavně do Sovětského svazu, ročně kolem 80 až 85 letadel. V současné době létají L 410 po celém světě. Jejich hlavní výhodou je, že přistanou i v těžko dostupných oblastech nebo na nejnáročnějších letištích světa, například v nepálské Lukle. Čtyřistadesítku tedy najdete v Asii, Latinské Americe, Africe i v Evropě.
BUSHMAN: Mají různé trhy různé nároky na úpravu letadel?
SKLENÁŘ: Zákazník má předem vymyšlené, co s letadlem bude dělat. Umíme jej přizpůsobit pro parašutisty, sanitní nebo patrolovací verze, pouze pro cestující nebo jen pro cargo, případně i půl napůl, modifikací je spousta. Anebo třeba potřebují létat na letištích o maximální délce 550 metrů, což je hodně málo. Ale my z takového letiště dokážeme odstartovat i na něm přistát. Pak mívají třeba výškové požadavky – jak už jsem říkal, letadlo jsme dodávali třeba do Nepálu.
BUSHMAN: Ve kterých parametrech je letadlo této kategorie „nejlepší na světě“, jak jste říkal?
SKLENÁŘ: L 410 má schopnost vzletu a přistání na krátkých nezpevněných drahách a také velmi dobře snáší extrémní klimatické podmínky, od -50 do +50 stupňů Celsia. Říkáme o čtyřistadesítce, že je „offroadem“ mezi letouny.
BUSHMAN: Existuje místo, na kterém byste ani s L-410 nechtěl přistávat? Nebo zvládne všechno?
SKLENÁŘ: Spíš mám hezké vzpomínky na jeden ostrov u Austrálie. Má v průměru 650 metrů, šotolinová dráha slabých 600 metrů, tam jde o absolutní přesnost. Zajímavé letiště, které každé letadlo nezvládne. Létají tam hlavně přírodovědci, potápěči a podobně a my jich díky L 410 dokážeme dopravit tam a zase zpátky devatenáct při jednom letu.
BUSHMAN: Četl jsem, že úplně první L 410 pokřtili na Matyldu. Má nějakou přezdívku i L 410 NG?
SKLENÁŘ: Nemá. Název Matylda byla taková rychlá reakce mechaniků, měla vzlétnout na její svátek, ale nedopadlo to.
BUSHMAN: Vy L-410 nějak familiárně říkáte?
SKLENÁŘ: Ne, je to „čtyřistadesítka“, nebo prostě „turbolet“. V Rusku tomu říkají krásně: čeburaška. To je vymyšlená postavička z animovaného filmu. Velice milá, jako to letadlo.
BUSHMAN: Ve firmě jste už 44 let – neměl jste chuť někdy odejít jinam? Nelanařili vás?
SKLENÁŘ: Jsem hodně přivyklý na tento kraj, na Kunovice, takže i když kamarádi odešli třeba k ČSA nebo jiným společnostem, já jsem nikdy neměl pocit, že odtud musím odejít nebo že půjdu za lepším výdělkem. Piloti u ČSA a jinde mají možná dvakrát vyšší výplatu, ale mě to tady baví – zkoušení letadel, pořád se vyvíjí něco nového, už bych nechtěl nikam odcházet.
BUSHMAN: Jak se držíte v kondici, že doteď můžete testovat?
SKLENÁŘ: Nic se nesmí přehánět – s jídlem, s pitím, trochu sportovat. Možná mám trochu štěstí se zdravím, to nemusí každému klapnout. Ale že bych měl speciální recept, to ne.
BUSHMAN: A jak dlouho ještě plánujete létat?
SKLENÁŘ: Každý půlrok chodím na lékařskou prohlídku. Určitě jednou přijde doba, kdy řeknu, že už mi to stačí. Dřív jsem za rok nalétal třeba 800 hodin, dnes se držím kolem 200. Leteckou kvalifikaci si ale udržuju i jako inspektor, examinátor státní letecké inspekce, přezkušuji piloty z širokého okolí na přístrojové i normální létání… Tím vším se stále udržuju v oboru.
Jestli někdo zná „čtyřistadesítku“ lépe než svoje boty, je to právě Stanislav Sklenář. Prvním zkušebním pilotem LETu Kunovice se stal již v roce 1976, téměř na den přesně sedm let od prvního vzletu turboletu. Ve svých 78 letech je jím dodnes a do leteckého důchodu se ani po 44 letech v jedné firmě zatím ani náznakem nechystá.
BUSHMAN: Jak jste se dostal sem do Kunovic na pozici 1. zkušebního pilota?
SKLENÁŘ: Byl jsem tady náčelníkem aeroklubu, a když bylo potřeba ve firmě něco létat na L 410 nebo kluzácích, chodil jsem pomáhat jako na brigádu. Od roku 1976 jsem pořád tady jako vedoucí zkušební pilot, včetně poslední verze L 410 NG.
BUSHMAN: Co je větší adrenalin, pilotovat kluzák, nebo motorový letoun?
SKLENÁŘ: Piloti kluzáků mají větší respekt, pořád musíte dávat pozor, abyste doletěli na letiště. S motorem je to ale vlastně podobné, motory můžou vysadit… Takže je třeba mít neustále na zřeteli, že potřebujete mít v dosahu rozumné letiště na bezpečné přistání, případně louku nebo pole. Jinak kluzáky se tady vyráběly kompletně, byly základem pro aerokluby, i do zahraničí se prodávaly. Udělalo se jich tady přes tři tisíce, šlo o velkou sériovou část naší výroby. A všude s nimi byli spokojeni. Na nich začínala velká část amerických vojenských pilotů, byly v aeroklubech v Rusku, tehdy Sovětském svazu, po světě létají úplně všude, jak se říká.
BUSHMAN: Jak se člověk stane 1. zkušebním pilotem?
SKLENÁŘ: Základem jsou zkušenosti. Já už nějaké měl, měl jsem nalétáno přes 2,5 tisíce hodin a něco málo o tom věděl. K teoretickému výcviku, kdy se seznámíte se všemi systémy, motory, vrtulemi, a potom k praktickému jsem nastoupil až v roce 1976. U řady letounů, ať to byl Blaník, Čmelák nebo další malé letouny, jsem nastoupil jako 1. pilot, pokud jde o L 410, tak jako 1. a 2. pilot. V tom roce 1976 jsme tu byli tři a střídali se na obou pozicích. Střídání zaručuje, že si člověk pořád musí dávat pozor a ten druhý ho kontroluje. Mně bylo něco přes třicet, kolegům kolem padesáti, neustále jsem se učil a získával od nich zkušenosti.
BUSHMAN: Má zkušební let nějaká specifika?
SKLENÁŘ: Ano, let se připravuje a má podrobný harmonogram toho, co se bude zkoušet. Jednou jsou to vrtule, jednou motory, jednou navigace. Aby se nelétalo zbůhdarma. Plán letu zpracovává letová zkušebna, která jasně napíše jednotlivé body v programu a my je po odstartování musíme splnit. To je zásada zkušebních letů.
BUSHMAN: Není to nuda? Nemáte chuť si občas udělat při letu něco jiného?
SKLENÁŘ: Chuť a nápad je jedna věc, ale zkušební let má prostě jasně daná pravidla, která musíte dodržet. Jinak je to ovšem při předváděcích letech pro zákazníky. Aby ten aeroplán vypadal jako ten nejlepší na světě, tak se s ním dělají i neobvyklé věci: létá se na jeden motor, zastavují se oba motory, prostě se předvádí, co všechno letoun umí, aby si zákazník uvědomil, že to není jen nějaký aeroplán, jak se říká, halabala.
BUSHMAN: Máte zkušenosti i s konkurencí?
SKLENÁŘ: Samozřejmě že ano, mám nalétaných zhruba padesát typů letadel, takže můžu porovnávat. Já říkám, že ty naše L 410 z Kunovic jsou nejlepší na světě z hlediska letových vlastností. Nejsou zákeřné, někdy odpustí pilotům i drobnou chybu.
BUSHMAN: Když vezmeme nejnovější typ L 410 NG, došlo u něj k nějakému skokovému vývoji oproti předchozím typům?
SKLENÁŘ: my piloti to nejvíc poznáme v kokpitu. V začátcích byly všechny přístroje kulaté, analogové, na stupnici jsme si četli rychlost, výšku, všechno. Pak se postupně zaměňovaly, některé přístroje zůstaly „kulaté“ a zbytek jsme doplňovali digitálními. Byly to postupné kroky, každá další verze byla čím dál víc digitální a na L 410 NG už je digitálních zhruba 85 procent přístrojů.
Kromě kokpitu ale do výhod modernizovaného L 410 NG patří zlepšené výkony, především dolet avýdrž – oba tyto parametry se oproti předchozí modifikaci dvojnásobně zvětšily. Dosáhnout takových změn bylo možné hlavně díky modernizovanému křídlu s integrovanou palivovou nádrží. Nejviditelnější konstrukční změnou je prodloužená nosová část letounu, kde se nachází zvětšený přední zavazadlový prostor. Ke změnám došlo i u motorů, které jsou výkonnější.
BUSHMAN: Kde všude dnes kunovické L 410 létají?
SKLENÁŘ: V začátcích jsme dodávali hlavně do Sovětského svazu, ročně kolem 80 až 85 letadel. V současné době létají L 410 po celém světě. Jejich hlavní výhodou je, že přistanou i v těžko dostupných oblastech nebo na nejnáročnějších letištích světa, například v nepálské Lukle. Čtyřistadesítku tedy najdete v Asii, Latinské Americe, Africe i v Evropě.
BUSHMAN: Mají různé trhy různé nároky na úpravu letadel?
SKLENÁŘ: Zákazník má předem vymyšlené, co s letadlem bude dělat. Umíme jej přizpůsobit pro parašutisty, sanitní nebo patrolovací verze, pouze pro cestující nebo jen pro cargo, případně i půl napůl, modifikací je spousta. Anebo třeba potřebují létat na letištích o maximální délce 550 metrů, což je hodně málo. Ale my z takového letiště dokážeme odstartovat i na něm přistát. Pak mívají třeba výškové požadavky – jak už jsem říkal, letadlo jsme dodávali třeba do Nepálu.
BUSHMAN: Ve kterých parametrech je letadlo této kategorie „nejlepší na světě“, jak jste říkal?
SKLENÁŘ: L 410 má schopnost vzletu a přistání na krátkých nezpevněných drahách a také velmi dobře snáší extrémní klimatické podmínky, od -50 do +50 stupňů Celsia. Říkáme o čtyřistadesítce, že je „offroadem“ mezi letouny.
BUSHMAN: Existuje místo, na kterém byste ani s L-410 nechtěl přistávat? Nebo zvládne všechno?
SKLENÁŘ: Spíš mám hezké vzpomínky na jeden ostrov u Austrálie. Má v průměru 650 metrů, šotolinová dráha slabých 600 metrů, tam jde o absolutní přesnost. Zajímavé letiště, které každé letadlo nezvládne. Létají tam hlavně přírodovědci, potápěči a podobně a my jich díky L 410 dokážeme dopravit tam a zase zpátky devatenáct při jednom letu.
BUSHMAN: Četl jsem, že úplně první L 410 pokřtili na Matyldu. Má nějakou přezdívku i L 410 NG?
SKLENÁŘ: Nemá. Název Matylda byla taková rychlá reakce mechaniků, měla vzlétnout na její svátek, ale nedopadlo to.
BUSHMAN: Vy L-410 nějak familiárně říkáte?
SKLENÁŘ: Ne, je to „čtyřistadesítka“, nebo prostě „turbolet“. V Rusku tomu říkají krásně: čeburaška. To je vymyšlená postavička z animovaného filmu. Velice milá, jako to letadlo.
BUSHMAN: Ve firmě jste už 44 let – neměl jste chuť někdy odejít jinam? Nelanařili vás?
SKLENÁŘ: Jsem hodně přivyklý na tento kraj, na Kunovice, takže i když kamarádi odešli třeba k ČSA nebo jiným společnostem, já jsem nikdy neměl pocit, že odtud musím odejít nebo že půjdu za lepším výdělkem. Piloti u ČSA a jinde mají možná dvakrát vyšší výplatu, ale mě to tady baví – zkoušení letadel, pořád se vyvíjí něco nového, už bych nechtěl nikam odcházet.
BUSHMAN: Jak se držíte v kondici, že doteď můžete testovat?
SKLENÁŘ: Nic se nesmí přehánět – s jídlem, s pitím, trochu sportovat. Možná mám trochu štěstí se zdravím, to nemusí každému klapnout. Ale že bych měl speciální recept, to ne.
BUSHMAN: A jak dlouho ještě plánujete létat?
SKLENÁŘ: Každý půlrok chodím na lékařskou prohlídku. Určitě jednou přijde doba, kdy řeknu, že už mi to stačí. Dřív jsem za rok nalétal třeba 800 hodin, dnes se držím kolem 200. Leteckou kvalifikaci si ale udržuju i jako inspektor, examinátor státní letecké inspekce, přezkušuji piloty z širokého okolí na přístrojové i normální létání… Tím vším se stále udržuju v oboru.