Lukáš Langmajer: Našel jsem absolutní klid a svobodu

K divadlu ho přivedla sestra už ve čtrnácti letech. Dnes absolvuje klidně dvacet představení měsíčně na různých scénách po republice a k tomu natáčí filmy a seriály. „Je fajn hrát veselé postavy. Lidi mě pak mají rádi a spíš si mě pustí, protože se pobaví,“ usmívá se herec a „automechanik“ Lukáš Langmajer.
Jsme v Obecnici, která je jednou ze vstupních bran do CHKO Brdy, kde teď Lukáš s rodinou žije a kam se přestěhoval z Dobříše. Brdy – tenhle kout Česka, který se teprve nedávno otevřel veřejnosti, plzeňskému rodákovi učaroval. Koupil zde pozemek, má hotové plány na domek, už jen začít stavět…


BUSHMAN: Proč Brdy?
LUKÁŠ: Důvodů je mnoho, ale jeden za všechny je, že je mi v nich dobře. Lesy mě těší, dodávají mé duši klid a rozvahu.

BUSHMAN: Jak bude vypadat váš vysněný domek?
LUKÁŠ: Je jednoduchý, architekt tomu říká seník. Vycházím z okolní krajiny, z historie, jde o obyčejnou stavbu, která má do krajiny zapadnout a nevyčnívat z ní, jen ji dokreslovat. Centrální pohled mám na severovýchod, přes louky, jihozápadní je na vrch Třemšín. Jsou to nádherná místa…

BUSHMAN: Budete na samotě?
LUKÁŠ: Jednoho souseda máme, jinak jsou kolem louky. Abych ti přiblížil lokalitu, musíme do historie. V 19. století do těchto míst přišli Němci ze Šumavy, kteří měli zkušenost s prací v lese. Stavěli si klasické šumavské chalupy, rozeseté po krajině. Ve vedlejším Nepomuku jsou dokonce norské domky. Následoval vojenský újezd a vesnice žily z vojáků. Po jejich odchodu vše utichlo a místo hledá své uplatnění.

BUSHMAN: Co si v Zalánech, kde máš pozemek, někdy v budoucnu otevřít bar? Kdysi jsi za ním na brigádě pracoval…
LUKÁŠ: Umím si představit hospodu. Každý správný herec se musí umět zeptat: Co si dáte?

BUSHMAN: Slyšel jsem, že běháš?
LUKÁŠ: Osm let. Běžím si podle sebe, motám se po těch lesích, většinou to vychází na hodinu, hodinu a půl, ale kolik jsem uběhl, to nevím, nic si neměřím. Ale mě to takhle baví.

BUSHMAN: Běháním si skvěle vyčistíš hlavu, ne?
LUKÁŠ: Jo. Trošku se to dá nahradit touláním, ale to zabere víc než hodinu denně.

BUSHMAN: No jo, toulání, o tom už jsem někde slyšel, že se touláš nejradši sám…
LUKÁŠ: Se psem. Sám bych měl trošku problém. Ještě jsem se nenaučil být úplně sám se sebou na sto procent, vyfiltrovat určité myšlenky.

BUSHMAN: A když jsme u toho toulání – co bylo impulsem pro start tvojí spolupráce s námi? Proč zrovna BUSHMAN?
LUKÁŠ: Nabízí se odpověď, proč ne? Nikdy jsem si nezakládal na tom, co mám na sobě. Většinou jsem něco zdědil, poslal mi to brácha, dvě tašky jsem dostal od Hynka Čermáka a podobně. Říkal jsem si fajn, dobrý, oblečení mám. Od jara do podzimu kraťasy a pak to přebouchat zase do jara, až si zase vezmu ty svoje oblíbené kraťasy.

BUSHMAN: Tak někteří v nich chodí i v zimě, ne?
LUKÁŠ: Jako Pavel Nový? Když jsem pak začal sám pro sebe řešit, že se teda začnu trochu víc vybavovat k tomu svému toulání, přišel nápad, co se s někým spojit, kdo mně vlastně jednoduše ušetří – ale tak, aby to už konečně bylo moje. Proto ten impuls musel jít ode mě, a ne od druhé strany. Já musím být ten, kdo si vybere, ne že si někdo vybere mě, osloví mě a zkusí mě přesvědčit, že to mám zadarmo. Nikdy to nemám zadarmo. Já jsem musel něco udělat pro to, abys tady se mnou seděl.

BUSHMAN: Asi jsme nebyli jediná značka na seznamu…
LUKÁŠ: Poslal jsem svojí agentuře i jiné značky, ale vesměs to nebyly konkurenční firmy, protože se zabývají aktivními věcmi. Vtipný je, že mám za to, že jsem Bushmana poslal jako prvního. Mám nějaké věci doma, znám ho, líbí se mi to.

BUSHMAN: A vyšlo to.
LUKÁŠ: Myslím, že první volba byla správná. To znamená: já jsem si vybral, já to chci nosit. Ne že vy chcete, abych já to nosil. Zároveň se to o to lépe propojí.


BUSHMAN: Trochu se tím dostáváme k úvodu našeho setkání a tomu, že díky „legračním“ rolím se dokážeš líp uživit. Lidi tě mají rádi, proto tě sledují víc i na sociálních sítích. Považuješ se za influencera?
LUKÁŠ: Jedna organizace mi teď poslala e-mail, ve kterém mě mezi influencery zařadili. A já nevím, co si s tím mám jako počít. Já fakt nejsem influencer. Možná, kdyby mi napsali, že jsem automechanik, tak je mi to mnohem milejší. Z toho taky pramení to, že když já jsem si vás našel, tak jsem vám řekl, takovýhle jsem, takhle vypadám, tohle dělám. Chcete, nechcete?

BUSHMAN: Proklepli jsme si tě a zjistili, že tě chceme. My ale taky umíme odmítnout.
LUKÁŠ: A to je v pořádku. Umění říct ne je jedno z nejtěžších v životě. Ale od toho i tak nějak pramení, že já mám teď čistý svědomí. Že vy víte, jakým způsobem se prezentuju, ať na sociálu, nebo svojí prací. A nemusíme si teď nic dokazovat. To je pro mě značka ideál. Nemluvě o tom, že mi to vaše oblečení sluší.

BUSHMAN: A cítíš se v něm dobře, ne?
LUKÁŠ: Jasně. A taky se líbím svojí ženě. Z toho mám jenom radost.
 
Má Lukáš radši divadlo, nebo film? Proč si pořídil obytnou dodávku? A dokáže si ji sám opravit? Kam nejradši cestuje a jak mu BUSHMAN pomáhá se osamostatnit? Nejen to se již brzy dozvíš v pokračování rozhovoru s hercem, automechanikem a ambasadorem značky BUSHMAN Lukášem Langmajerem.