„Vše o rostlinách jsem se naučil metodou pokus – omyl. A přišlo mě to i draho,“ směje se zakladatel HappyPlant

Můžete na úvod přiblížit, jaké byly počátky vašeho „happyplantového“ podnikání?

Začalo to tak, že jsme si koupili první rostlinku do našeho domečku, na parapet. Byla to kalatea. Pak jsme si koupili druhou, třetí, čtvrtou, pátou, desátou… něco se dařilo, něco ne. A já jsem se o ty poznatky začal dělit veřejně. A protože to lidi překvapivě zajímalo, založil jsem facebookovou skupinu. V tomhle bodě vznikl i název HappyPlant. A já jsem postupně začal kytky prodávat. Ne za výdělkem, ale protože nás ty rostliny bavily a postupně přibývaly…

Takže nejprve jste v HappyPlant prodávali pokojovky přes sociální sítě? 

Zpočátku to byl opravdu punk. I my jsme se učili za pochodu. Velký boom tehdy byly panašované monstery. My jsme tak za jednu rostlinu dali třeba čtyři tisíce a ještě pro ni jeli přes půl republiky. Já jsem pak ty kytky za pár desítek korun rozvážel zájemcům po Plzni. A bylo to vlastně moc fajn, setkával jsem se s lidmi, povídal si s nimi. A přitom jsem se ještě věnoval své práci, která byla úplně mimo „rostlinný obor“.

Profesně jste tedy s botanikou nic společného předtím neměl?

Vůbec. Fotil jsem, natáčel, měli jsme videoprodukci a věnovali se marketingu. Je pravda, že jsem to všechno v HappyPlant mohl využít, ale co se kytek týká, jsem samouk. Učil jsem se z internetu, z youtube. Ale primárně všechno vznikalo v režimu pokus – omyl. Jsem prostě spíš praktik. Než jsem něco začal zjišťovat, prostě jsem to zkusil – a když to nefungovalo, teprve jsem hledal, co jsem udělal špatně…

Jak vás vůbec napadlo věnovat se zrovna pokojovým rostlinám?

Ono to přišlo samo. (smích) Nikdy mě vlastně ani nenapadlo, že budu zrovna v tomhle oboru podnikat. Ale ten byznys postupně rostl. A pak přišel zásadní zlom, první moje plzeňská akce, což bylo v roce 2023, devátého září. Nikdo tomu nevěřil, ani moje rodina. Maminka dokonce říkala, že radši pozve babičky, tety, aby tam vůbec někdo přišel. Ale ono nakonec dorazilo asi pět set lidí. Byla to bomba. Od té doby jezdím akce, věnuju se sítím, prodávám online… 

Dívala jsem se na váš web – o prodeji online jsem se dočetla, že neprovozujete klasický e-shop, ale soustředíte se na tzv. e-shop drop. Můžete tento koncept přiblížit?

To je takový český unikát – jednorázový e-shop, kde se prodej spouští jen několikrát do roka na omezenou dobu. Termín vždy oznamuji předem na sociálních sítích. Prodej běží třeba 24 nebo 48 hodin a pak se uzavře, takže i k tomu nákupu se pojí určitý adrenalin. Nabízím to nejlepší, co mám, a každá rostlina je jednotlivě vyfocená, takže každý ví, co si kupuje – žádný zajíc v pytli! 

Tak to předpokládám, že HappyPlant je pro vás aktuálně práce na plný úvazek…

Ono to ani jinak nejde. Jen příprava na e-shop drop trvá několik týdnů, kdy vše musím vyfotit a nahrát na web. Doma mám kolem pěti tisíc rostlin. Jsou to rostliny od malých po velké, filodendrony, monstery, alokácie, voskovky, občas nějaký kaktus… Musím se o ně starat a taky je připravovat na akce, kam jich obvykle beru přibližně půlku. Musel jsem si kvůli tomu pořídit dodávku, abych uspokojil poptávku, protože ty akce se postupně samovolně zvětšují, za což jsem samozřejmě moc vděčný. V praxi to ale znamená, že vždycky ve středu a čtvrtek připravuju a cením rostliny, v pátek nakládám a připravuju všechno potřebné. Točím videa, dělám si sám veškerou kreativu. O víkendu je akce. A jediný volnější den je tak pondělí. To se hrabu z toho, co jsem zažil o víkendu, a jsem rád, že se můžu zavřít doma a nikdo se mě na nic neptá. (smích)


Vzhledem k tomu, že na akcích pokojovky nejen prodáváte, ale poskytujete také související poradenství, dovolím si navázat otázkou na „evergreenový dotaz“…

Já mám práci s lidmi moc rád, to musím zdůraznit! (smích) Ale pravda je, že občas je to opravdu vysilující, když se každému chci naplno věnovat. Ty otázky se skutečně neustále opakují, takže vlastně často říkáte jedno a to samé… A úplně kultovní je: „Prosím vás, já bych potřeboval doporučit rostlinu do koupelny, kde nemám okno.“

A jaké je vaše doporučení? (smích)

… že ideální bude umělá z Ikea, jmenuje se příznačně Fejka. (smích)

Co byste chtěl, aby si lidé z akcí, kterých se účastníte, odnesli? Tedy, kromě těch rostlin…

Beru to tak, že ty akce jsou z podstaty věci jiné, než když jdete někam do hobby marketu. Snažím se, aby to byl zážitek, na který se těšíte. Víte, že si chcete nějakou kytku odnést, je to ale taky trošku adrenalin, protože dalších lidí s podobným záměrem je spousta a třeba si tu „vaši“ kytku vyhlédne i někdo jiný… Často chodí lidé s přáteli, něco nového se dozví, nakoupí, pak jdou někam na kafe. A prostě si udělají takový pohodový den, který nestojí a nepadá jen na tom, že člověk jde, naloží vozík a pípne kytky u kasy. 

Kromě toho, že radíte lidem s pěstováním pokojovek na různých akcích, taky jste napsal knihu Tajemství pokojovek. Tak by mě zajímalo, jaké je to tajemství? 

Tak to samozřejmě nemůžu prozrazovat, to si musíte přečíst! (smích) Ale kdybych tu knihu měl trošku přiblížit, zejména tedy fanouškům Harryho Pottera, tak je psaná podobně jako deník Toma Radla. Jsou tam nějaké standardizované informace od A do Z, nejen o pěstování rostlin, ale taky o té marketingové stránce. Plus tam najdete informace, které úplně v encyklopedii nebo od umělé inteligence nezískáte. To jsou moje reálné zkušenosti, co funguje, nefunguje… a to je vlastně to „tajemství“, které jsem teď vyzradil. (smích)

Na prodej máte pokojovek tisíce. Kolik jich máte sám doma?

Já jsem klasická kovářovic kobyla! Dřív to bylo lepší, ale v poslední době jsem rád, že jsem rád, protože se starám o ty rostliny na prodej. Nechci, aby uschly, aby umřely, aby měly škůdce. Takže máme v obýváku jednoho lopatkovce. A je totálně suchý. Chudák. A umřel mi fíkus…

Tak to možná otázka na „totální pěstitelský fail“ nakonec nebude úplně mimo…

Pěstitelský fail rozhodně mám a byl navíc hodně drahý. Bylo to v době těsně před covidem, kdy hrozně letěly ty panašované vzácnější rostliny. A já jsem si řekl – super, přesně to bych si chtěl koupit. A bral jsem to už jako investici. V Česku těch rostlin moc nebylo, tak jsem si svou panašovanou monsteru koupil z Německa za bezmála 54 tisíc korun. 

Abych to ještě dovysvětlil pro laiky, panašovaná rostlina se vyznačuje různě barevnými, obvykle bílými nebo světle zelenými pruhy na listech. Není to vyloženě jako pigment, ale ta rostlina má nedostatek chlorofylu. Jenže čím víc těch bílých částí kytka má, tím hůř se o ni stará. Potřebuje totiž specifické podmínky, vlhkost, dosvěcovat umělým světlem a podobně. A to já jsem samozřejmě nevěděl. Navíc ta moje vybraná rhaphidophora tetrasperma variegata (jedná se o vysoce ceněnou, vzácnou sběratelskou pokojovou rostlinu připomínající malou monsteru, pro kterou jsou typické listy s bílými, krémovými nebo světle zelenými skvrnami, pozn. aut.) je velice složitá a strašně nestabilní, extrémně špatně se množí, pokud to neumíte. A navíc strašně hnije. Takže si asi dovedete představit, co se mi stalo zhruba po třech týdnech…

Tak taková investice skutečně zamrzí. Na druhou stranu, určitě vás to motivovalo právě k tomu nastudování dalších podrobností…

Pravda, koupil jsem si po čase, s dostatkem informací, tu kytku znovu… Ta zmiňovaná metoda pokus – omyl mě prostě pohání vpřed. (smích) 

A kam tedy do budoucna s vašimi „šťastnými rostlinami“ směřujete?

S tím, co dělám, jsem spokojený, ale chtěl bych to přece jen ještě posunout dál.  Mám už samozřejmě nějakou vizi, ale postupně bych se chtěl víc vrátit „ke kořenům“. Víc se věnovat vlastnímu pěstování, soustředit se na prodej rostlin, které vypěstuji sám a v Česku – spíš než na jejich dovoz ze zahraničí. A taky bych rád trošku změnil koncept akcí, abych se všem návštěvníkům mohl věnovat opravdu na sto procent. 

Foto: Matěj Hradský