Přihlas se
Úvod Všechny články Poznej nás Jak jsme řádili na BUSHMAN DAY

Jak jsme řádili na BUSHMAN DAY

28. května, BUSHMAN DAY u jezera Katlov. Jestli se těším? Nemůžu dospat. Kolem půlnoci už tedy začínám lehce panikařit… vždyť za 5 hodin vstávám!
4:45 a otravný budík. 4:55 a neúprosný budík. 5:05 a nenáviděný budík. Zvednout se z postele, v koupelně ze sebe udělat člověka, v tichosti za sebou zavřít dveře (a dvakrát se vrátit – klíče od auta a kafe v termohrnku, rozumíme si).

V 5:45 zběsile hledat svou bílou Kiu na parkovišti sídliště, kde se zřejmě úplně všichni rozhodli koupit si bílá auta… Nastartovat, srovnat zrcátko, zjistit, že opět došla voda do ostřikovačů, a vyrazit… Pohoda, klídek, jen ten tabáček chybí. Jezero Katlov by mělo být zhruba hodinu a půl cesty, přijedu včas. 

To bych ale nesměla jet po Pražském okruhu. Kdo jste tudy někdy jel, možná jste byl překvapený. Kdo tudy jezdíte pravidelně, jste rezignovaný, v hloubi duše ve vás ale doutná vztek. Před uzavřeným tunelem si v klidu vypiju kávu, o něco méně klidně vyslechnu zprávy a za chvíli už to frčí. Fádní rovinka kolem Prahy postupně získává ráz, tak typický pro střední Čechy. A nakonec Kutnohorsko – dokonale bohem zapomenutý kraj. I já jsem se na místních cestách pozapomněla a skoro urvala spodek, když jsem se snažila vycouvat z polní cesty zpět na tu normální, sjízdnou... 

Nevadí. Dneska je všechno jedno. Dneska je BUSHMAN DAY. Pro mnohé z vás akce, na kterou se těšíte od první chvíle, kdy jsme se o ní zmínili, pro někoho dost možná úplně obyčejný den a pro lidi z BUSHMANA? Něco výjimečného! Nevadí, že holky z obchodu jezdí na veletrhy tak často, že už to ani nepočítají, a kluci ze skladu i IT oddělení pomáhají stavět stany téměř do roztrhání těla… 

Všichni se smějeme, navzdory zimě (ano, všichni jsme o ní věděli, a ne, skoro nikdo jsme si nevzal bundu!) a kolem deváté už se začínají trousit první návštěvníci. Dospělí zdrženlivěji, děti o poznání spontánněji. Kolem sebe mám samé super lidi – včelku Lucku, která zvládá být v jednu chvíli na deseti různých místech, Verču, která má nejen fajn nápady, ale i úžasnou schopnost je realizovat, vysmátou Danku, která zná sortiment BUSHMAN líp než své boty, a další a další lidi z týmu (taky šéfovou Janu, která ani v tento den neodložila svůj temperament a lítá na těch několika hektarech louky vážně jako gepard). 

Děti si malují masky s fantazií sobě vlastní a já jim je s neschopností svou vlastní vystřihávám. Děti jsou ale milosrdné, a tak jim křivé oči tygrů, lvů a kolouchů vůbec nevadí. Jednotlivci, páry, rodiny i celé tlupy vyráží na náš okružní „procházkoběh“, aby se vrátili s vyplněnými otázkami a za odměnu dostali slamák BUSHMAN. Není třeba soudit, komu sluší víc – sedne totiž úplně všem. 

Hodiny neutíkají, hodiny se zbláznily a za chvíli je tu poledne… Podezřívám návštěvníky, že jsou živi z pouhé radosti – do stanu BUSHMAN totiž nepřetržitě proudí další a další, ... Běhám holkám pro kafe, mávnu na pozdrav Petrovi (náš generální) a napadne mě, že vím, co mám na téhle firmě tak ráda. Že v ní nelze narazit na vrchnost. Žádné škrobené obleky, žádné pózy. Stojíme si tu na louce s botami od trávy a vody (NEMĚLO PRŠET!), povídáme si s lidmi, z nichž mnozí přijeli hlavně kvůli nám (děkujeme, pane Juřičko, jste ten nejlepší fanoušek, jakého si BUSHMAN může přát), a navzdory začínající únavě je nám hej. 

A vám, milí bushmani, snad také. Soudím tak dle vašich výrazů, úsměvů, klidu, s nímž jste se k nám během přeháněk chodili schovat, názorů a podnětů, které rozhodně vezmeme v potaz při navrhování nové kolekce… 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Ze sladkého snění mě neustále odvádí ještě sladší smích těch nejmladších z řad bushmanů a také vzácní hosté: fotograf Petr Slavík, který BUSHMAN klobouk neodloží ani na expedicích za snímky kočkovitých šelem, psů hyenovitých a ledních medvědů, ani na Katlově… Naprosto bezprostřední Tomáš Vingrálek s jedinečným karavanem, který uzpůsobil pro cestování se svým autistickým synem (rozhovor už brzy, těšte se, protože takové příběhy by rozhodně měly spatřit světlo světa!)… Naše vřelá ambasadorka Tereza Ramba, u které je strašně těžké odhadnout, jestli se víc směje, nebo vypráví😉, věčný (a vděčný!) tulák Lukáš Langmajer… a Jakub Vágner, no jasně, král Katlova, který tenhle velkolepý den společně se svou sestrou Terezou vyladil do posledního detailu. Škoda jen, že je na roztrhání, a tak ho stačím jen v rychlosti pozdravit nesmělým ukloněním hlavy. 

A na koho jsem zapomněla, toho vám ráda připomenu v rámci chystaných rozhovorů… medailonků… a střípků. 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Chcete vědět, jak to všechno dopadlo? Já vám vlastně ani nevím… Koncert ANNY K. mě rozproudil, hlahol dětí uklidnil, skládání zbylého oblečení zpět do krabic příjemně unavilo a cesta zpátky po okruhu odrovnala.  

A takhle nějak, přátelé od Bushmana, vypadá ryzí profesní štěstí. Láska ke svému řemeslu a radost z lidí, kteří tuhle značku s takovým nasazením tvoří. Jenom bych ráda podotkla, že atmosféru uvnitř firmy nedělají jen zaměstnanci samotní (a jakože tihle vážně stojí za to!), ale velkou měrou k ní přispíváte i vy. Vaše zory, pady, lady, kupy, … 

Velký dík vám, velký dík všem zúčastněným, obrovský dík za možnost se s vámi potkat a jedna velká prosba na závěr: nenechte nás usnout na vavřínech. Dávejte nám zpětnou vazbu. Chvalte nás. Kárejte nás. A my se pro vás rozdáme… tak jako to rádi děláme už 25 let. 

Díky a na viděnou zase někdy… někde! 😊 

 
Cookies nejsou sušenky
Sbíráme anonymní data a měříme, abychom náš web mohli dále vylepšovat. Souhlasíš se sběrem cookies?