Jan Hrdina: I naše země má co nabídnout

Když jsem studovala Váš životopis, nestačila jsem se divit, jak široký vědomostní i profesní záběr máte: historik, publicista, překladatel, spisovatel, prvotřídní znalec dějin Skotska… Jak to všechno zvládáte? 😉
Děkuji, ale tak dramatické to zase není. Všechny ty aktivity se vzájemně prolínají a věnuji se jim již čtvrt století. Říká se, že všechny cesty vedou do Říma, v mém případě vedou všechny cesty s trochou nadsázky do Skotska. Rád píšu o tom, co jsem viděl nebo o čem něco vím. Nejsem typ člověka, který by trousil moudra od stolu. V praxi to tedy vypadá tak, že se s konkrétním cílem vydám na cestu, abych něco poznal, ověřil nějaká tvrzení, získal nové informace. Nafotím to, konfrontuji s dobovými prameny, napíšu o tom a je z toho buď článek, nebo kniha …

Co Vás přivedlo právě ke studiu historie a archeologie? Inklinoval jste k tomuto směru od malička, anebo Vás někdo z blízkého okolí „zformoval“? 
Pokud si dobře vzpomínám, tak od malička. Ve třech letech jsem prohlásil, že budu cestovatel. V sedmi letech, nadšen z románu Ztracený svět, jsem chtěl být paleontologem, což jsem ve čtvrté třídě přehodnotil na archeologii. Nakonec jsem archeologii a historii vystudoval a propojil s tím cestováním. A tomu se věnuji dodnes.
 
Váš web nese slogan: Skotsko ve všech podobách. Jakou jeho tvář máte nejraději a proč? 
Popravdě, všechny.  Samozřejmě mě fascinují dramatické a bohaté skotské dějiny, stejnou měrou ale obdivuji skotskou přírodu, krajinu, ducha skotských městeček i hradů. Ve Skotsku najdete všechno, od bílých pláží jako v Karibiku po strmá skalnatá úbočí hor, malebná údolí, divoké řeky, stovky ostrovů … Mám rád skotské tradice, sahající hluboko do minulosti, i srdečnost Skotů. Skotsko mě lákalo od malička a dnes už vím, že to bylo i proto, že mám ve Skotsku dávné předky.

Které další země jsou ve Vašem hledáčku? 😊
Vedle Skotska mě samozřejmě vábí Irsko a obecně mám rád Evropu. Je neuvěřitelně pestrá a rozmanitá, opět se mi to propojuje s dějinami, ale i s přírodními krásami. Vedle toho mě již kdysi oslovila Jižní Amerika, která naprosto splňuje moje představy o objevných cestách. To jsem si také potvrdil během brazilské expedice Brazilia Encantada, kterou jsme podnikli, abychom šli ve stopách plukovníka Fawcetta a pátrali po ztracených vyspělých indiánských kulturách. Do třetice bych určitě zmínil Austrálii a Nový Zéland, které na mě teprve čekají. 

Napsat román, zvláště s historickou tématikou, musí být nesmírně obtížné – ať už sesbírat potřebný materiál, probírat se jím, tak i samotné psaní a udržení určité dějové a informační linie. Jak se na psaní knih připravujete? Máte nějaký autorský rituál? 😊
Pro mě je důležité psát o tom, co mě baví a čemu můžu dát něco navíc. Samozřejmě, že úplně na počátku je nápad, který pak v hlavě rozvíjím a vytvářím kostru knihy či příběhu. Pokud je to kniha o historii, ověřování a věrnost faktům je zásadní. To samé ale platí i u beletrie. Má-li být příběh uvěřitelný, musí mít oporu ve faktech a reáliích, které vytvářejí svět pro fiktivní příběh a postavy. Obvykle k tomu mám stoh poznámek, nákresů apod. Nepodceňuji žádný detail, obezřetnost je namístě. Konkrétní rituál ale nemám, pokud se tedy nepočítá to, že při psaní poslouchám hudbu, píšu zejména večer a občas si k tomu naliji něco pro inspiraci.

O své profesi mluvíte v superlativech. Přesto – je něco, co vás při práci opravdu vytáčí? Jak těžké je pro historika si něco prosadit? 
Jsem na volné noze, což mi dává značnou volnost a mohu se věnovat čemu chci a uznám za vhodné. Pokud jde o nějaké prosazování, tak to by se mohlo týkat třeba zrodu nové knihy, ale zatím si nemůžu stěžovat. Úspěch a prodeje předchozích knih pomáhají při zrodu nových, a navíc se mi daří přicházet s tituly, které na knižním trhu chybí. A jestli mě něco vytáčí? Zkostnatělost některých názorů a občasné neočekávané události na cestách, které vám dokáží značně znepříjemnit situaci a vy je nemůžete ovlivnit. 

Už víme, kým je Jan Hrdina „v práci“. Jaký ale je mimo ni, v tom úplně běžném, obyčejném životě? 
Můj běžný život se tak trochu prolíná s tím pracovním. Pohybuji se mezi povinnostmi všedního dne, jsem zdatný v nakupování a baví mě vařit. Jako sova mám problém s ranním vstáváním.

Vaše vášeň pro cestování vlastně tak trochu vyplývá z Vaší profese. Kde a jak ale nejraději relaxujete? 
Je to na cestách a výletech, při poslechu hudby, četbě či bohapustém čučení na nějaký dobrý film nebo seriál. Rád pozoruji zvířata, ať již v přírodě, nebo v zoo. Relax ale také pro mě znamená nemuset nic řešit a na chvíli se odpojit od starostí všedního dne. A není nad to pořádně se vyspat …

Patří do Vašich oblíbených míst i některé kouty Česka? Přeci jen – i my máme historii více než bohatou… 
Rozhodně ano. Mám rád Krkonoše, Beskydy, Křivoklátsko nebo Český ráj s bludištěm skal a starými hrady. Nadchl mě Tetín a jeho okolí. Obecně hrady jsou mým oblíbeným cílem. Naše země je krásná a má co nabídnout. Dokonce je tu pár zajímavých průsečíků mezi českými a skotskými dějinami, tedy další motivace k cestám. 
 
Před časem jste se kromě jiného stal také ambasadorem outdoorové značky BUSHMAN. Naše oblečení a doplňky s Vámi cestují po světě a jistě toho „zažily“ už mnoho 😊. Jak obstály? 
Obstály na jedničku. První bundu jsem si u Bushmana koupil před čtyřiadvaceti lety. Líbí se mi nejen styl, ale i filozofie Bushman a rozhodně oceňuji kvalitu. Oblečení a doplňky jsem vyzkoušel v nejrůznějším terénu a podmínkách od Brazílie po Skandinávii, v létě i v zimě a jsem nadšen. A nejen já, Bushmana postupně objevila celá rodina. Největší zátěžovou zkouškou jsou samozřejmě cesty po Skotsku, během nichž obstál na výbornou. V poslední době mě nadchly boty CRUIZER, které zvládají i nestálé skotské počasí a jakýkoliv terén. Bushmana jsem si ale oblíbil i při každodenním nošení. A skvěle sedí ke kiltu …

Když jsme u oblékání – co Vy a kilt?  Neměl by ho BUSHMAN zařadit do svých kolekcí? Anebo čím by se podle Vás mohl od Skotů inspirovat? 
Kilt samozřejmě mám, nechal jsem si ho ušít v Glasgow. Nosím ho při skotských akcích a rád v něm putuji po Skotsku. Pokud jde o Bushmana, na kilt bych to úplně neviděl, ale jste blízko. Umím si představit „skotskou“ kolekci Bushman, která by pracovala s kostkovaným vzorem – tartanem. Ostatně, Bushman s kostkou dlouhodobě pracuje, avšak vlastní tartan by byl skutečná bomba.