Přihlas se
Úvod Všechny články Inspiruj se Po stopách Bílého kanibala

Po stopách Bílého kanibala

Narodil se v Chocni, točil filmy s hvězdami první republiky a přátelil se s Ernestem Hemingwayem. John Brom – muž, který filmoval Afriku, jež měla zmizet.
image
Interaktivní výstava Bílý kanibal přibližuje Afriku v dobách, kdy ji natáčel John L. Brom, i řadou autentických artefaktů, na které si můžeš sáhnout.
Skoro nikdo ho v Česku nezná, ale většina lidí zná jeho práci, kterou v Čechách vykonal do konce 2. světové války. Narodil se jako úplně obyčejný kluk v Chocni, točil filmy s Vlastou Burianem, Lídou Baarovou a dalšími hvězdami první republiky. Emigrace před komunistickou diktaturou ho přivedla k další lásce – Africe. Potkal domorodé krále, prezidenty a premiéry i povstalce Mau-Mau. Filmoval Afriku, která měla zmizet. Poznal černý kontinent jako málokdo před ním i po něm.
Od listopadu máš možnost Johna L. Broma poznat i ty. Zblízka a doslova na vlastní kůži. Díky výstavě Bílý kanibal, kterou připravil cestovatel, fotograf a muzikant Martin Šíl, „majitel splněného snu“. „Tím snem je, že jsem mohl pracovat na této výstavě a souběžně na dokumentu.“ A není to jediný sen spojený s výstavou, díky níž se můžeš přenést do Afriky přelomu minulého století.

Jak se Martin Šíl potkal s Johnem Bromem?
Úplně náhodou. Zhruba v roce 2010 jsem se připravoval se sborem, ve kterém zpívám, na adventní koncert v Chomutově v kostele sv. Ignáce. Jsem vášnivý čtenář a afrikanista a v zázemí ve foyer knihovny jsem našekl knížku, která vypadala úplně blbě. Jmenovala se Africká odysea, autorem byl John L. Brom – čili Američan –, a na obálce měla lvici, jak žere játra antilopě. Říkal jsem si, to bude krávovina, ale vzal jsem svých 10 korun a koupil si ji. Bylo to nejlépe investovaných 10 korun, které jsem v životě utratil. Sotva jsem se začetl, zaujalo mě, jak dobře je napsaná a přeložená, co autora na Africe zajímá a co mu přijde důležité. Postupem času z textu začaly vypadávat české reálie, například když mluvil o sochaři Foitovi (František Vladimír Foit, český sochař, etnograf a cestovatel). Tajně jsem začal doufat, a když jsem se v doslovu dočetl, že má české kořeny, bylo to jasné. Začal jsem googlit, pátrat, číst… pak už se tomu nedá odolat. Když přijdete na stopu něčeho takhle zajímavého, přijde na řadu známé „kdo, když ne já, kdy, když ne teď, když můžu“.


V čem je pro tebe osobnost Johna Broma výjimečná?
Narodil se nikoliv jako John, a nikoliv v Americe, jak by se mohlo zdát. Narodil se v Chocni jako Ladislav a obyčejný kluk. Jeho osud začal v malém východočeském městě a přes obrovskou spoustu zážitků a neuvěřitelných činů a zkušeností prošel Prahou, Paříží, Londýnem a Afrikou a skončil v New Yorku. Až ten člověk vypadá trošku jako klon Járy Cimrmana – s tím rozdílem, že Brom není vymyšlený, opravdu byl a opravdu to vše prožil. Za pouhých 60 let, které strávil na světě. Jeho život je důkazem, že americký sen funguje nejen za mořem. Funguje všude tam, kde nejste líní, kde nejste při zdi a nebojíte se jít za tím, co chcete dělat. Když máte tyto vlastnosti, přijde i to štěstí a příležitosti.

Proč je Brom v Česku v podstatě neznámý?
To je dědictví minulého režimu. Emigroval v roce 1949 a od té doby byl pro režim v Československu mrtvý. Navíc měl obrovský handicap, protože byl hnusný kapitalista. Vycházel z velmi chudých poměru, za 1. republiky se ale díky kinematografii stal zámožným člověkem. Jenže už v roce 1945 mu všechno znárodnili a byl na mizině. Nevěděl, jak se bude živit. Že se z toho vyhrabal a začal nový život, byl plod jeho nezdolného ducha. Jen proto, že byl pracovitý a nevzdával se. Takové lidi režim nepotřeboval.


Je tvoje výstava Bílý kanibal jen o Johnu L. Bromovi?
Ne, chtěl jsem ukázat Afriku 50. let, aby měli lidé představu o tom, jak náročné to tehdy bylo. Broma jen na některých cestách ho doprovázela jeho druhá žena Olga, protože to bylo nutné kvůli filmování. Jinak v drtivé většině případů cestoval úplně sám, nalehko, a díky tomu se k lidem dostal velmi blízko. Sám jsi sice zranitelnější jak co do bezpečnosti, tak i kulturních rozdílů, máš ale mnohem jednodušší přístup k lidem jako jedincům. To Brom věděl, proto cestoval sám. A to se mi na něm líbí. Třeba známý publicista, spisovatel a cestovatel Joseph Kessel oceňoval Bromovy dokumenty z cest i proto, že jsou dílem jednoho jediného muže: od kamery, přes scénář až po střih – kromě hudby dělal téměř všechno.

Jak bys v několika slovech pozval nejen bushmany na svoji výstavu?
Přijďte poznat člověka, který je ve stejné lize Eduard Ingriš (hudební skladatel, dirigent, cestovatel, filmový dokumentarista, kameraman a fotograf), cestovatel a spisovatel Miroslav Zikmund nebo Ernest Hemingway. Právě ten například o Bromovi na přelomu 50. a 60. let minulého století prohlásil, že jeho dokumentární dílo ho řadí mezi nejpřednější spisovatele. Znali se, oba Africe rozuměli, byť každý ji vnímal jinak, a navzájem se velmi respektovali. Přijďte na Hemingwayova kamaráda.
 

Bílý kanibal - výstava

2. 11. 2019 – 31. 1. 2020
Oblastní muzeum a galerie v Mostě
Přijďte a poznávejte. Poslouchejte a dívejte se. Kolem vás je Afrika! Bromův tábor je hned vedle vesnice. Snad zahlédnete i krále Angu, který nařkl Broma z kanibalismu. Možná tu ale vládne Lukenge, který okázale pohrdá vším bělošským...kdo ví. Rybáři v peřejích Lulaby mají nastražené své obří vrše, do kterých chytají velké ryby z pradávné řeky. Už staletí mají do koryta zatlučené kůly v roztodivných konstrukcích... Stačí jeden krok, a jste uprostřed Afriky. (Martin Šíl)

Kdo je Martin Šíl
Cestovatel, fotograf a muzikant, milovník a znalec Afriky. Za více než patnáct let procestoval JAR, Namibii, Zambii, Zimbabwe, Svazijsko, Mozambik nebo Botswanu, o nichž také píše, točí snímky a vypráví na přednáškách. Přeložil do češtiny sbírku křováckých legend, v roce 2017 vedl expedici k vodopádu Tugela Falls v Jihoafrické republice, aby ověřil, zda nejde o nejvyšší vodopád světa. BUSHMAN podporuje Martina Šíla na cestách už mnoho let.