Rybář, zálesák a student Matěj Houška: Podstatou všeho je, aby si každý našel koníček, který ho bude naplňovat

Matěji; jak se to seběhne, že se z gymnazisty v tak krátkém čase stane rybářské eso? Můžeš nám to nějak shrnout?

Vše přicházelo postupně. Odmalička jsem naprosto miloval lov pstruhů na svém domovském potoce, kde vyrůstal už můj děda. Chodil jsem převážně s mamkou, a jelikož mamka nerybaří, tak si pořídila malý foťák. Já jsem si chytal pstruhy a ona mezitím fotila okolní přírodu. No a jednoho dne nás napadlo, proč to mé chytání, které mě tak naplňuje, nenatočit a neukázat ostatním. Tak tedy vzniklo mé úplně první video a zároveň první díl seriálu S Matějem u vody. Vzhledem k tomu, že to mělo u lidí velmi pozitivní ohlasy, natočili jsme ještě lov perlínů na rybníce – tak jsem totiž ve třech letech s rybařením začínal. Následně přišel velký zlom, protože jsem natočil první díl seriálu Zapomenuté revíry, což mělo velký úspěch. Začalo se o tom psát v médiích a já jsem si tenkrát uvědomil, že chci v natáčení pokračovat a vymýšlet nové, zajímavé náměty. No, a pak už to šlo ráz naráz 😊. Začal jsem psát články do českých i zahraničních rybářských časopisů (články o Zapomenutých revírech budou nyní vycházet i v nejčtenějším rybářském magazínu v Německu*, pozn. redakce).


Takže jsi nejen rybář a milovník přírody, ale i spisovatel…

Vlastně trochu ano 😉. Právě tvorba článků mi výrazně pomohla k tomu, abych napsal svou první knihu s názvem Zapomenuté revíry. Pocit, že svá dobrodružství z přírody popisuji – v dnešní době internetu – i do časopisů a knih, rozhodně stojí za to. Neskutečně mě baví i přednášky, které pořádám; vyprávět lidem o svých zážitcích, ať už na besedách, veletrzích, stál jsem dokonce i v pražské O2 Areně. Krásný zážitek. Díky tomu jsem poznal i spoustu nových skvělých lidí, a hlavně je pro mě obrovskou motivací, že se to líbí takové spoustě lidí napříč různými obory.


Houškovic klan neboli Team 2010 si získává pozornost lidí nejen mezi rybáři. Jak tahle vaše manufaktura vlastně funguje? Kdo má jakou roli? 😉

Náš Team 2010 založili taťka s bráchou po mnohaletém rybaření. Jeho název Team symbolizuje naši rodinu a 2010 rok založení. Já jsem se u Teamu 2010 motal už od svých tří let, ale oficiálně jsem se stal plnohodnotným členem až v den, kdy jsem složil rybářské zkoušky, tedy v osmi letech, v roce 2016. A jako perličku můžu říct, že jsem svým příchodem vše naprosto změnil 😉. Původně se tým věnoval výhradně modernímu stylu lovu kaprů, ale nyní děláme nejen více rybářských disciplín, ale i zálesáctví. V našem týmu musí každý přiložit ruku k dílu. Od vymyšlení námětu a scénáře až po kameru, muziku a editaci. Já se osobně zabývám především prací před kamerou, psaním scénářů a nyní i střihu našich krátkých videí (reels). Dnes už by na tolik aktivit náš rodinný tým sám nestačil, ale pomáhá nám spousta kamarádů, známých, našich partnerů a k mé obrovské radosti nově i Bushman. Ti všichni mi umožnují tvořit svobodně a podporují celý náš tým v tvorbě i plnění našich snů.


Když už jsi nakousl téma naší vzájemné spolupráce, které si mimochodem opravdu upřímně vážíme… Čím tě BUSHMAN nejvíc zaujal?

Znám BUSHMAN opravdu od malička, vlastně jsem se i vždy oblékal podle jeho stylu a samozřejmě jsem v minulosti měl i několik výrobků od Bushmana. Kontaktovalo mě mnoho firem se zájmem o spolupráci, ale mohu s klidným svědomím prozradit, že jsem většinu odmítl právě v naději, že v budoucnu snad třeba vyjde vzájemná spolupráce s Bushmanem. I proto mám ze spolupráce takovou radost! Navíc nás spojují společné hodnoty – radost ze života, cestování, dobrodružství i respekt k přírodě, což je pro mě naprosto klíčové.


A který BUSHMAN produkt je tvé eso v rukávu? 

Jednoznačně košile BUSHMAN, ve kterých se cítím pohodlně, ať už je horko, nebo prší. Je to přesně můj styl. Nosím je do lesa, na ryby, při přednáškách i na veletrhy. A když se k tomu ještě přidá váš kožený klobouk, nemá to ani jedinou chybu. Popravdě ale musím přiznat, že když vejdu do prodejny BUSHMAN, líbí se mi úplně všechno 😉.


Hledat zapomenutá nebo dosud neobjevená místa, pro rybaření jako stvořená – kdo přišel s tímto nápadem?

Projekt Zapomenuté revíry vznikl vlastně úplně náhodou. V roce 2019 jsme byli s bráchou na jedné z našich zálesáckých výprav. Procházeli jsme krásnou divokou přírodou a před námi se v lese objevil nádherný rybník, docela skrytý, zapomenutý. Hned mi bylo jasné, že sem určitě žádní rybáři nechodí, a tak mě zajímalo, jestli se tu i tak mohou nějaké ryby vyskytovat. Bylo mi jasné, že ulovit na takovém místě rybu je pro rybáře hodně velká a složitá výzva, nicméně pro mě osobně zároveň ten nejvzácnější úlovek – ryba, která ještě nikdy nebyla na háčku... Vzpomněl jsem si, jak mi brácha o takových revírech vyprávěl, na jednom podobném se mu dokonce podařilo ulovit i kapra, vážícího přes 7 kg. No a nápad jménem "Zapomenuté revíry" byl na světě 😉.


Které z takových míst tě uchvátilo nejvíc a proč?

To je opravdu velmi složitá otázka 😊. Každý takový revír je naprosto výjimečný. Ať už svou krajinou, historií, nebo příběhy, které se zde v minulosti odehrávaly. Největší zážitky, na které do smrti nezapomenu, se ale určitě pojí s 10. dílem Zapomenutého revíru. Tenhle revír ležel uprostřed nádherné přírody, okolo byly pouze lesy, louky, pole a hlavně klid. Navíc jsem si při natáčení splnil sen – postavil jsem si vor a z něho chytal. Misi se podařilo splnit, ulovil jsem nádherného amura a musím říct, že bych si to dobrodružství bez váhání zopakoval!


Tak mě napadá, jíš ryby? 😉

Pokud nepočítám rybí filé ve školní jídelně, což se asi ani k rybě přirovnat nedá 😉, dávám si většinou jen kapra na Vánoce, a toho musí navíc donést mamka z práce jako firemní vánoční dárek. Já totiž všechny ryby pouštím zpět do jejich domovů. Rozhodně ale nemám vůbec nic proti rybářům, kteří si občas nějakou tu rybu vezmou i domů k snědku – ryba je zdravá a dobrá, takže na tom není nic špatného. Každopádně já při svých výpravách raději zůstanu u špekáčků 😉.


Kdybys měl vybrat jednu jedinou radu, kterou bys rád sdělil začínajícím rybářům – jaká by to byla?

Obecně: podstata všeho je, aby si každý našel koníček, který ho bude bavit a naplňovat. Je úplně jedno, co to bude. Každopádně já jsem rybář a zálesák, takže vyrazit do přírody všem vřele doporučuji. Příroda je totiž mocná čarodějka a evoluce, její kouzelná hůlka, nás bude navždy překvapovat a fascinovat.


Kromě rybaření, točení videí a spousty dalších aktivit také studuješ gymnázium. Přemýšlel jsi někdy o tom, co bude pak – za pár let?

Určitě! Chtěl bych se opravdu naplno věnovat sportovnímu rybolovu a zálesáctví – chytání u nás i v zahraničí, natáčení filmů, psaní knih, článků i přednáškám. Abych ale mohl zůstat nezávislý, mým cílem je vystudovat práva, abych jednou mohl mít svou vlastní právnickou kancelář. Pokud by se mi to podařilo všechno skloubit, byl by to můj ideální svět. Jeden dva dny v týdnu právník a zbytek týdne jenom rybařit 😉. Teď mě ale ještě čekají 4 roky na gymplu, kde mám opravdu skvělé kamarády i učitele a za to jsem moc vděčný. Užívám si každý den i se vším, co přináší!