Expedice kozorožci: Setkání
23. 2. 2012
Po úspěšné brazilské expedici „Bushman Expedition – Jaguar“ míří český wildlife fotograf Petr Slavík za kozorožci do Švýcarska. Jeho cílovou stanicí je Švýcarský národní park ležící na území největšího kantonu země helvétského kříže.
Park o rozloze 172 km2 je vůbec největší chráněnou oblastí Švýcarska! Nedotčená vysokohorská krajina je domovem orlů, svišťů, kamzíků i kozorožců... Právě začíná období říje, kdy si pod vrcholky Alp samci poměřují své síly. Jak se Petrovi povede v evropské divočině?
Rána jsou různá. Některá se tiše vplíží pod závojem mlhy, jiná se přikradou pod rouškou tmy. Mám rád rána, která vás nakopnou do přicházejícího dne. Nemáte šanci se jim bránit. Jsou rozpustilá jako zamilovaná dívka. Neptají se na vaši náladu, fyzickou kondici ani stav účtu. „Vstávej! Jsem tady! Jsem tvoje ráno!“ A přesně takovým ránem začal první den na horské chatě Lishana, ležící v největším švýcarském kantonu, Graubünden.
Máte chuť vyskočit a zařvat: „Ahóóój, hory, jsem tady!“ V té chvíli nezřízeného optimismu se ozvou bolavá záda a svaly, o kterých jste vůbec nevěděli, že je máte. Deset minut na to, co jste se rozplývali nad krásou zrozeného dne, slyšíte vlastní srdce, jak klepe na nebeskou bránu. Ano. Opět na stezce. Pitz Lishana má 3 100 metrů a my jsme kousek pod vrcholem. Na stezce stojí kozorožec s výrazem: „Hej brácho, to jsou moje hory.“ A má pravdu. Tak s velkou úctou přijímám nevyřčené pozvání do jeho království.
Stojím tiše, zapomínám fotit. To setkání netrvá dlouho. Je lovecká sezóna. Člověk rovná se lovec. Tak se za králem hor pachtím celý den. Dává mi vteřinová setkání než zmizí opět mezi skalami. Jsem mu za ně vděčný.
Rána jsou různá. Některá se tiše vplíží pod závojem mlhy, jiná se přikradou pod rouškou tmy. Mám rád rána, která vás nakopnou do přicházejícího dne. Nemáte šanci se jim bránit. Jsou rozpustilá jako zamilovaná dívka. Neptají se na vaši náladu, fyzickou kondici ani stav účtu. „Vstávej! Jsem tady! Jsem tvoje ráno!“ A přesně takovým ránem začal první den na horské chatě Lishana, ležící v největším švýcarském kantonu, Graubünden.
Máte chuť vyskočit a zařvat: „Ahóóój, hory, jsem tady!“ V té chvíli nezřízeného optimismu se ozvou bolavá záda a svaly, o kterých jste vůbec nevěděli, že je máte. Deset minut na to, co jste se rozplývali nad krásou zrozeného dne, slyšíte vlastní srdce, jak klepe na nebeskou bránu. Ano. Opět na stezce. Pitz Lishana má 3 100 metrů a my jsme kousek pod vrcholem. Na stezce stojí kozorožec s výrazem: „Hej brácho, to jsou moje hory.“ A má pravdu. Tak s velkou úctou přijímám nevyřčené pozvání do jeho království.
Stojím tiše, zapomínám fotit. To setkání netrvá dlouho. Je lovecká sezóna. Člověk rovná se lovec. Tak se za králem hor pachtím celý den. Dává mi vteřinová setkání než zmizí opět mezi skalami. Jsem mu za ně vděčný.
