Ideální móda? Radostná, čistá a pohodlná
13. 7. 2021
Mít plnou skříň, a přesto si říkat „nemám co na sebe“, může být znamení, že oblečení neodráží tvoji osobnost. „Mnoho lidí si totiž pořádně neuvědomuje, jaké aktivity a v jakém rozsahu dělají,“ říká ambasadorka značky BUSHMAN Kamila Vodochodská.
Má za sebou dvacetileté působení v oblasti módního průmyslu, kde je jejím denním chlebem především návrhářství a komerční i osobní stylingové poradenství. Ženám i mužům již více než dekádu let radí, jak na funkční šatník, a věnuje se osvětové činnosti a vzdělávání v oblasti udržitelnosti a slow fashion. Posledních devět let pak Kamila Vodochodská více či méně intenzivně spolupracuje se značkou BUSHMAN. A nyní se stala i její ambasadorkou.
„Když chceš změnit pohled lidí i značek na módu, musíš nejprve sám ujít kus cesty v designu, výrobě i technologii módního průmyslu a poznat obě strany téže barikády – zákaznickou pohledem a potřebami zákazníka i tu vývojovou a prodejní z hlediska firem,“ říká Kamila a dodává: „Je to běh na dlouhou trať, ale snižování nadspotřeby a plýtvání nejen v módě bude do budoucna čím dál důležitější, ne-li nevyhnutelné pro kvalitní život dalších generací.“
BUSHMAN: Co bylo impulzem pro počátek tvojí spolupráce se značkou BUSHMAN?
KAMILA: Je to už devět let, kdy mě najímala agentura, abych pro BUSHMAN zkusila oživit klasické kousky novým přístupem, co se stylingu a nových kombinací týká. Byl to ten moment, kdy značka věří v kvalitu a nadčasovost svých produktů, ale neumí je úplně tak dobře poskládat. To bylo moje první oťukávání s Bushmanem. Stačilo dle mého názoru málo a jednotlivé kousky z kolekce dostaly zcela nový rozměr a komunikační schopnost skrze fotografii promlouvat k potenciálním zákazníkům.
BUSHMAN: Na jakou pozici jsi nastupovala?
KAMILA: Asi by to standardně byl manažer udržitelnosti a stratég inovace produktů. Skrze supervizi – ne samotnou tvorbu návrhu – vyjádřit názor k typologii produktů, střihovému konceptu, detailům, výběru materiálu a odstínů či vzorů. Mnohdy stačí málo, aby produkt u zákazníků nevyvolal ani nejmenší zájem, stejně jako stačí málo, aby značka do finální výroby dostala valnou většinu takových produktů, které mají největší potenciál. Nesou DNA značky, zákazník je s největší pravděpodobností bude na trhu hledat, budou funkční, kvalitní jak po výrobní, tak materiálové stránce a design budou mít takový, že se v nich žena bude cítit skvěle a muž jako (po)řádný muž (smích). A pak je třeba dotáhnout každý kousek v kolekci až do konce, odprezentovat na fotkách a v textu, hlavně technické aspekty a pozitiva.
BUSHMAN: V tom se cítíš nejsilnější?
KAMILA: Ano, mohu tak zužitkovat vše, co jsem za ta dlouhá léta v módě nasála. Jednou nohou u zákazníků a druhou ve firemním výrobním prostředí. Je třeba nemít klapky na očích, být neustále ve střehu, učit se dennodenně vnímat změny trhu i vývoj textilních technologií, a přitom být věrný tradicím a tomu, na čem stojí kvalitní kus oděvu. Ono je jednoduché nechat se vláčet sem a tam trendy sezónností a marketingovými módními vějičkami, jenže pak nikdy nevytvoříte takové kusy oděvů, které budou lidi v šatníku milovat a nosit na sobě desítky let.
KAMILA: Používání jednoho z nejvíce trendy výrazů posledních let – kterým je právě „udržitelnost“ – vlastně nemám moc ráda. Pro představu je nejvyhledávanějším slovem spolu s „money“, „economy“ a „sex“ (smích). Pojďme raději používat po staru mé oblíbené sousloví „přemýšlet selským rozumem“, se kterým si až po náročnější analýzy či vzorečky pro výpočet míry tvorby emisí vystačíme.
BUSHMAN: Dobře, a jak si v „přemýšlení selským rozumem“ podle tebe vede BUSHMAN?
KAMILA: Od počátku mě nadchla upřímnost, s jakou jedná jak interně uvnitř firmy, tak navenek. V tom dobrém i slabším. Značka je věrná svým hodnotám a vizi, kterou si nastavila a jde po ní. V některých ohledech rychleji, v jiných pomaleji. Což je to, co ji pro mě odlišuje od mnohých značek, které hlásají jen samé úspěchy, zlepšení, ale o tom, co se třeba nedá tak rychle zlepšit či se nedaří, se mlčí. Nic není jen černobílé, a ani komunikace by taková být neměla. Cítím navíc, že zákaznici to již nyní více oceňují a že do budoucna bude třeba, aby společnosti byly více připraveny se zákazníky otevřeně hovořit i o věcech, které firmám do teď připadaly, že nikoho nezajímají, či informacích, které se třeba i snažily utajovat.
BUSHMAN: Můžeš uvést konkrétní příklad?
KAMILA: V době nadvlády syntetických materiálů jsem neskutečně ráda, že BUSHMAN byl od prvopočátku věrný používání ověřených zdrojů převážně přírodních materiálů, a že i přestože se trh především s bavlnou zkomplikoval a produkce celosvětově v kvalitě kolísá, nenechal se odradit a hledá nejlepší možná řešení vedoucí k top produktům. I to, že se ve velkém neprodukuje maxikolekce postavená na krátkozrakých trendech, ale tým designérů přemýšlí nad uceleným konceptem, myšlenkou kolekce a inovacemi, její nadčasovostí a dlouhodobém využívání zákazníky a nad tím, aby byla spokojenost oboustranná, naplňuje pro mě BUSHMAN paramenty udržitelného brandu.
Hledání cest, které nejsou vždy na jednu sezónu, jsou pro mě znakem vnitřního zájmu vycházejícího zevnitř firmy mnohem více než ty, které přicházejí až po nějakém průšvihu nebo na základě tlaku veřejnosti. Pro nadcházející kolekci se tak například podařilo využít již i potisk organickými barvivy.
KAMILA: Naučila mě, že design je hlavně o funkci a materiálu, sám o sobě nikdy nebude fungovat. Vynikající, inovativní design pak produkt dotáhne k dokonalosti. Když bude plně funkční věc z nepříjemného materiálu, nikdo si ji nekoupí – tedy koupí, ale podruhé již stejnou nákupní chybu neudělá. Stejně tak, když nebude slušivá. U Bushmana se mi potvrdilo pořadí kvalitní materiál – funkčnost – nadčasový a stylingově variabilní design. Tři grácie, bez kterých jinak tvoříme jen zbytečný produkt. A kdybych měla být přísná, tak potažmo textilní odpad.
BUSHMAN: Udržet tuhle rovnováhu napříč všemi produkty v kolekcích je dost náročný úkol…
KAMILA: Každý jednotlivý kus v kolekci musí reprezentovat značku, protože trendy pokusy jí mohou zbytečně odlákat zákazníky. Není to „jen“ jeden produkt, ale „právě“ jeden produkt, který může zkazit 99 procent celé kolekce. To je vlastně to, co mi chybělo v mém portfoliu profesní cesty: vidět zkušenost z velké firmy a pospojovat, co už jsem viděla a znala v menším měřítku, do výrobního procesu. Jsou tam nové věci, omezení, kdy si firma nemůže jen diktovat po svém a reagovat třeba ve změnách tak pružně, jak by si představovala.
BUSHMAN: Co je nezbytným předpokladem, aby značka vyráběla produkty, o které budou mít zákazníci zájem?
KAMILA: Možné to je, jen když bude značka naslouchat, a zároveň bude respektovat svoje firemní hodnoty a zůstane jim věrná. Musí být ale též schopna dělat kroky kupředu, protože doba se mění, stejně jako zákaznická skupina. Můžeme dělat, na co jsme zvyklí, na malém písečku a pro omezený okruh zákazníků, anebo se dokážeme v ranku svých hodnot a víry, že to, co děláme, děláme dobře, posunout o píď vedle. Jenže ta píď může znamenat, že se otevřeme světu. To vše ale velmi citlivě a poctivě u každého produktu v portfoliu.
KAMILA: Nákupní centra tu byla a budou, nemá cenu proti nim bojovat. Projekt příručky uzrával několik let a pro mě je další příležitostí, jak se dostat blíž lidem a pokusit se změnit jejich návyky. Mým cílem je, aby začali více přemýšlet o tom, co, proč, z čeho, na jaké aktivity ve svém životě a kde si kupují. V průvodci jim proto nabízíme výběr značek, které splňují určitá kritéria a více či méně se snaží dělat takové kroky, aby zákazníkům nabízely lepší produkty z udržitelnějších materiálů, kvalitnějšího zpracování či nadčasovějšího, a nikoliv krátkotrendového vzhledu.
BUSHMAN: Když se zaměříme na módu, jakých přešlapů se při jejím nakupování dopouštíme?
KAMILA: Po dvaceti letech praxe s lidmi nejen při revizi obsahu jejich šatníků, ale i na workshopech bych řekla, že lidé nevědí, jaké aktivity a v jakém rozsahu dělají. Nakupují stylem „to by se mohlo hodit“ nebo „hrozně často chodím na jógu a tyhle legíny a triko mi sluší a využiji je také, ač mám doma už x outfitů“. Když si pak ale hodí na papír četnost reálného vykonávání dané činnosti, zjistí, že na jógu jdou čtyřikrát do roka a v podstatě by jim stačil set jeden. Stejné je to s návštěvou divadel a dalších speciálních událostí či volnočasových aktivit. Největší množství přešlapů vzniká emočními unáhlenými nákupy, neznalostí svých vlastních potřeb, neorientací v základních textilních materiálech nebo třeba nepřijetím svého těla.
BUSHMAN: Pak člověk stojí ráno před plným šatníkem a říká si: „Nemám co na sebe…“
KAMILA: Přesně. Netýká se to ale ani tak množstvím, protože stejnou větu může pronést i žena s poloprázdnou skříní, jako spíš špatně voleným obsahem. Míra radosti a kvality obsahu skříně není až tak o penězích či investovaném čase do jeho sestavování, jako spíš o míře sebepoznání, sebepřijetí a znalosti všech čtyř cyklických žen v nás. Žena je pak schopná točit pořád dokola jedny kalhoty a pár topů a jedny boty, protože ten zbytek „není prostě ona“. A věř mi, problém netkví v tom, že by neodpovídala velikost šatů, ta sedí (smích). Takže ač by strašně ráda nosila ty červené sexy šaty, co visí dlouho na ramínku, je jen málo příležitostí, kdy se zároveň cítí být „dračicí“, má prostor si odběhnout od dětí, a ještě ji čeká společenská událost, na kterou si je může vzít.
BUSHMAN: Takové hloubkové uvědomění si sebe sama ale nemusí být úplně jednoduché…
KAMILA: Každý jsme taková módní cibule a je potřeba jednotlivé plátky pomalu odkrývat a nastavovat i přenastavovat náš módní mindset tak, aby nás oblékání (se) bavilo a jako celek fungovalo. Je to kus práce, ale co v životě není? A ta někdy i bolí. Budování módní osobnosti a růst v zodpovědného zákazníka vyžaduje aktivní přístup, chtít se něco naučit, špatné návyky a strachy proměnit ve znalost a větší jistotu svých rozhodnutí.
BUSHMAN: Dá se jednoduše říct, jak si sestavit funkční šatník?
KAMILA: Poznat sám sebe a obsah šatní skříně a botníku sestavovat tak, aby v něm bylo minimální nutné množství kousků, a to vždy z kvalitních materiálů, které půjdou dobře kombinovat, něco vydrží, svým designem pro nás mají estetickou hodnotu. Tak si k nim člověk vybuduje vztah a úctu. Neméně důležité je i to, aby se o ně člověk uměl a chtěl správně starat.
KAMILA: Lidé neumějí moc pečovat o materiály obecně, a o ty přírodní už vůbec ne. Pereme například častěji, než je vůbec potřeba, a s větším množstvím pracího prášku, než je nutné. Velkou výhodou přírodních materiálů je, že nejedná-li se o mastný flek, tak je do značné míry stačí provětrávat na vzduchu. Přírodní vlákna se dokážou přirozeně provětrávat a stačí je vyvěsit na balkóně přes šňůru nebo přehodit venku přes židli.
BUSHMAN: Obstojí vůbec přírodní materiály v konkurenci stále dokonalejších umělých vláken, co se týká odolnosti?
KAMILA: Nemají takovou míru odolností v potu, na slunci, v praní či při oděru jako syntetická vlákna, která ale mají spoustu jiných nevýhod. Jedna z opravdu důležitých věcí je uvědomit si, kdy už jsme dosáhli nutné hranice danou věc vyprat – rozhodně to není po jednom nošení kalhot. Vychází to už z pracovních džín, které stačilo i po namáhavém dni a fyzické práci vyvěsit za zadní středové poutko. Méně častým a správným praním se prodlouží životnost. Přírodní materiály rozhodně v moderním 21. století obstojí. Je v nich tělu přirozeně příjemně, jsou savé, prodyšné…
BUSHMAN: Když se vrátíme zpátky: kdy sis ty sama naposledy řekla, že nemáš co na sebe?
KAMILA: Naposledy několik dní před druhým porodem. To už jsem se téměř do ničeho nevešla, protože bříško bylo úplně jiné než u prvního skřítka. Myslela jsem si, že větší než tehdy před pěti lety už v oblasti pupku být nemůžu – a mohla. Nebyla jsem na to připravená a bylo to dost překvapení. Tehdy jsem si řekla a byla to pravda: Nemám co na sebe!
BUSHMAN: Šla sis něco koupit?
KAMILA: Zavolala jsem své skvělé mamince, která ráda nosí volnější střihy trik i šatů. Od Bushmana si zásadně kupuje pánské kousky velikosti XL nebo XXL, které si zúží v ramenou a přes obvod hrudníku a udělá si z nich takové trikošaty. Věděla jsem, že má v šatníku základ, který mi bude dostatečně volný přes bříško. Takže mě tehdy zachránila maminka, a dokonce jsem v jejím BUSHMAN tričku syna porodila.
BUSHMAN: Máš dvě malé děti, jsi v plném pracovním zápřahu – jaký máš recept na to, abys i jako matka zůstala ženou? Z pohledu tebe jako módní terapeutky?
KAMILA: Mně – a věřím, že i jiným maminkám – funguje vysoká stylingová kombinační variabilita toho, co v šatníku máme, a kvalita materiálů. Je potřeba rychle zareagovat, když ti přistane na vlněném svetru lízátko nebo po krmení flek na rameni. Pak není nad to, když si můžeš ze sukně udělat šaty nebo si sundat tričko a šaty vykouzlit z košile – důležité je, aby to fungovalo rychle, nemusela jsem měnit zbytek celého outfitu a přidala jsem si pořád co nejvíce hezky, jak to jde.
Ano, za mě je určitě důležité, aby si mámy stále připadaly žensky, i když jsou na hřišti, upocené táhnou kočár, tašky a ještě odrážedlo, a navíc samy na sebe třeba vylijí bezkofeinovou kávu. Občas je to dost namáhavé, ale i tak „všední“ věc jako oblečení je podstatným prvkem, na který bychom ani jako ženy-matky neměly rezignovat, protože si jím sami sobě můžeme dodat zdravou sebehodnotu a sexappeal. A abychom si i v těch okamžicích, kdy máme někdy slzy na krajíčku, připadaly samy sebou a stylové. Ono i v pohodlných teplácích lze nalézt kus sexy ženy, když se v nich tak bude sama cítit.
BUSHMAN: A jaká by měla být móda obecně podle Kamily Vodochodské?
KAMILA: Radostná, čistá a pohodlná. Má plnit funkci, kterou od ní na předem definované příležitosti nebo aktivity vyžadujeme, má být komfortní, finančně smysluplná, reflektovat člověka jako osobnost. Čistá ve smyslu našich osobních hodnot: pro někoho je důležité, aby výroba byla lokální, pro jiného, aby oděvy nevyráběly děti, tedy etický rozměr výroby. Ať si každý dosadí, co chce a cítí sám. Pro mě čistá znamená pravdivá a taková, aby kvůli ní cokoliv nebo kdokoliv trpěl, co nejméně je to možné. Radostná je pak na vrcholu pyramidy – když vím, že splňuje všechny mé funkční, estetické i etické požadavky, pak se cítím dobře a zářím.
„Když chceš změnit pohled lidí i značek na módu, musíš nejprve sám ujít kus cesty v designu, výrobě i technologii módního průmyslu a poznat obě strany téže barikády – zákaznickou pohledem a potřebami zákazníka i tu vývojovou a prodejní z hlediska firem,“ říká Kamila a dodává: „Je to běh na dlouhou trať, ale snižování nadspotřeby a plýtvání nejen v módě bude do budoucna čím dál důležitější, ne-li nevyhnutelné pro kvalitní život dalších generací.“
BUSHMAN: Co bylo impulzem pro počátek tvojí spolupráce se značkou BUSHMAN?
KAMILA: Je to už devět let, kdy mě najímala agentura, abych pro BUSHMAN zkusila oživit klasické kousky novým přístupem, co se stylingu a nových kombinací týká. Byl to ten moment, kdy značka věří v kvalitu a nadčasovost svých produktů, ale neumí je úplně tak dobře poskládat. To bylo moje první oťukávání s Bushmanem. Stačilo dle mého názoru málo a jednotlivé kousky z kolekce dostaly zcela nový rozměr a komunikační schopnost skrze fotografii promlouvat k potenciálním zákazníkům.
BUSHMAN: Na jakou pozici jsi nastupovala?
KAMILA: Asi by to standardně byl manažer udržitelnosti a stratég inovace produktů. Skrze supervizi – ne samotnou tvorbu návrhu – vyjádřit názor k typologii produktů, střihovému konceptu, detailům, výběru materiálu a odstínů či vzorů. Mnohdy stačí málo, aby produkt u zákazníků nevyvolal ani nejmenší zájem, stejně jako stačí málo, aby značka do finální výroby dostala valnou většinu takových produktů, které mají největší potenciál. Nesou DNA značky, zákazník je s největší pravděpodobností bude na trhu hledat, budou funkční, kvalitní jak po výrobní, tak materiálové stránce a design budou mít takový, že se v nich žena bude cítit skvěle a muž jako (po)řádný muž (smích). A pak je třeba dotáhnout každý kousek v kolekci až do konce, odprezentovat na fotkách a v textu, hlavně technické aspekty a pozitiva.
BUSHMAN: V tom se cítíš nejsilnější?
KAMILA: Ano, mohu tak zužitkovat vše, co jsem za ta dlouhá léta v módě nasála. Jednou nohou u zákazníků a druhou ve firemním výrobním prostředí. Je třeba nemít klapky na očích, být neustále ve střehu, učit se dennodenně vnímat změny trhu i vývoj textilních technologií, a přitom být věrný tradicím a tomu, na čem stojí kvalitní kus oděvu. Ono je jednoduché nechat se vláčet sem a tam trendy sezónností a marketingovými módními vějičkami, jenže pak nikdy nevytvoříte takové kusy oděvů, které budou lidi v šatníku milovat a nosit na sobě desítky let.
Selský rozum především
BUSHMAN: Když jde o tu udržitelnost…KAMILA: Používání jednoho z nejvíce trendy výrazů posledních let – kterým je právě „udržitelnost“ – vlastně nemám moc ráda. Pro představu je nejvyhledávanějším slovem spolu s „money“, „economy“ a „sex“ (smích). Pojďme raději používat po staru mé oblíbené sousloví „přemýšlet selským rozumem“, se kterým si až po náročnější analýzy či vzorečky pro výpočet míry tvorby emisí vystačíme.
BUSHMAN: Dobře, a jak si v „přemýšlení selským rozumem“ podle tebe vede BUSHMAN?
KAMILA: Od počátku mě nadchla upřímnost, s jakou jedná jak interně uvnitř firmy, tak navenek. V tom dobrém i slabším. Značka je věrná svým hodnotám a vizi, kterou si nastavila a jde po ní. V některých ohledech rychleji, v jiných pomaleji. Což je to, co ji pro mě odlišuje od mnohých značek, které hlásají jen samé úspěchy, zlepšení, ale o tom, co se třeba nedá tak rychle zlepšit či se nedaří, se mlčí. Nic není jen černobílé, a ani komunikace by taková být neměla. Cítím navíc, že zákaznici to již nyní více oceňují a že do budoucna bude třeba, aby společnosti byly více připraveny se zákazníky otevřeně hovořit i o věcech, které firmám do teď připadaly, že nikoho nezajímají, či informacích, které se třeba i snažily utajovat.
BUSHMAN: Můžeš uvést konkrétní příklad?
KAMILA: V době nadvlády syntetických materiálů jsem neskutečně ráda, že BUSHMAN byl od prvopočátku věrný používání ověřených zdrojů převážně přírodních materiálů, a že i přestože se trh především s bavlnou zkomplikoval a produkce celosvětově v kvalitě kolísá, nenechal se odradit a hledá nejlepší možná řešení vedoucí k top produktům. I to, že se ve velkém neprodukuje maxikolekce postavená na krátkozrakých trendech, ale tým designérů přemýšlí nad uceleným konceptem, myšlenkou kolekce a inovacemi, její nadčasovostí a dlouhodobém využívání zákazníky a nad tím, aby byla spokojenost oboustranná, naplňuje pro mě BUSHMAN paramenty udržitelného brandu.
Hledání cest, které nejsou vždy na jednu sezónu, jsou pro mě znakem vnitřního zájmu vycházejícího zevnitř firmy mnohem více než ty, které přicházejí až po nějakém průšvihu nebo na základě tlaku veřejnosti. Pro nadcházející kolekci se tak například podařilo využít již i potisk organickými barvivy.
Tři grácie
BUSHMAN: Značka BUSHMAN je stále vnímaná hodně jako převážně pro chlapy, byť se i dámská kolekce neustále rozšiřuje. Čím tě práce pro BUSHMAN obohatila? Naučila ses díky ní něco nového?KAMILA: Naučila mě, že design je hlavně o funkci a materiálu, sám o sobě nikdy nebude fungovat. Vynikající, inovativní design pak produkt dotáhne k dokonalosti. Když bude plně funkční věc z nepříjemného materiálu, nikdo si ji nekoupí – tedy koupí, ale podruhé již stejnou nákupní chybu neudělá. Stejně tak, když nebude slušivá. U Bushmana se mi potvrdilo pořadí kvalitní materiál – funkčnost – nadčasový a stylingově variabilní design. Tři grácie, bez kterých jinak tvoříme jen zbytečný produkt. A kdybych měla být přísná, tak potažmo textilní odpad.
BUSHMAN: Udržet tuhle rovnováhu napříč všemi produkty v kolekcích je dost náročný úkol…
KAMILA: Každý jednotlivý kus v kolekci musí reprezentovat značku, protože trendy pokusy jí mohou zbytečně odlákat zákazníky. Není to „jen“ jeden produkt, ale „právě“ jeden produkt, který může zkazit 99 procent celé kolekce. To je vlastně to, co mi chybělo v mém portfoliu profesní cesty: vidět zkušenost z velké firmy a pospojovat, co už jsem viděla a znala v menším měřítku, do výrobního procesu. Jsou tam nové věci, omezení, kdy si firma nemůže jen diktovat po svém a reagovat třeba ve změnách tak pružně, jak by si představovala.
BUSHMAN: Co je nezbytným předpokladem, aby značka vyráběla produkty, o které budou mít zákazníci zájem?
KAMILA: Možné to je, jen když bude značka naslouchat, a zároveň bude respektovat svoje firemní hodnoty a zůstane jim věrná. Musí být ale též schopna dělat kroky kupředu, protože doba se mění, stejně jako zákaznická skupina. Můžeme dělat, na co jsme zvyklí, na malém písečku a pro omezený okruh zákazníků, anebo se dokážeme v ranku svých hodnot a víry, že to, co děláme, děláme dobře, posunout o píď vedle. Jenže ta píď může znamenat, že se otevřeme světu. To vše ale velmi citlivě a poctivě u každého produktu v portfoliu.
Nemáš co na sebe?
BUSHMAN: Nedávno ses stala také tváří Průvodce udržitelnými nákupy pražského OC Westfield Chodov. Velká obchodní centra jsou ale vnímaná jako symboly konzumu – jak to jde dohromady s udržitelným nakupováním? Co si pod tím představit?KAMILA: Nákupní centra tu byla a budou, nemá cenu proti nim bojovat. Projekt příručky uzrával několik let a pro mě je další příležitostí, jak se dostat blíž lidem a pokusit se změnit jejich návyky. Mým cílem je, aby začali více přemýšlet o tom, co, proč, z čeho, na jaké aktivity ve svém životě a kde si kupují. V průvodci jim proto nabízíme výběr značek, které splňují určitá kritéria a více či méně se snaží dělat takové kroky, aby zákazníkům nabízely lepší produkty z udržitelnějších materiálů, kvalitnějšího zpracování či nadčasovějšího, a nikoliv krátkotrendového vzhledu.
BUSHMAN: Když se zaměříme na módu, jakých přešlapů se při jejím nakupování dopouštíme?
KAMILA: Po dvaceti letech praxe s lidmi nejen při revizi obsahu jejich šatníků, ale i na workshopech bych řekla, že lidé nevědí, jaké aktivity a v jakém rozsahu dělají. Nakupují stylem „to by se mohlo hodit“ nebo „hrozně často chodím na jógu a tyhle legíny a triko mi sluší a využiji je také, ač mám doma už x outfitů“. Když si pak ale hodí na papír četnost reálného vykonávání dané činnosti, zjistí, že na jógu jdou čtyřikrát do roka a v podstatě by jim stačil set jeden. Stejné je to s návštěvou divadel a dalších speciálních událostí či volnočasových aktivit. Největší množství přešlapů vzniká emočními unáhlenými nákupy, neznalostí svých vlastních potřeb, neorientací v základních textilních materiálech nebo třeba nepřijetím svého těla.
BUSHMAN: Pak člověk stojí ráno před plným šatníkem a říká si: „Nemám co na sebe…“
KAMILA: Přesně. Netýká se to ale ani tak množstvím, protože stejnou větu může pronést i žena s poloprázdnou skříní, jako spíš špatně voleným obsahem. Míra radosti a kvality obsahu skříně není až tak o penězích či investovaném čase do jeho sestavování, jako spíš o míře sebepoznání, sebepřijetí a znalosti všech čtyř cyklických žen v nás. Žena je pak schopná točit pořád dokola jedny kalhoty a pár topů a jedny boty, protože ten zbytek „není prostě ona“. A věř mi, problém netkví v tom, že by neodpovídala velikost šatů, ta sedí (smích). Takže ač by strašně ráda nosila ty červené sexy šaty, co visí dlouho na ramínku, je jen málo příležitostí, kdy se zároveň cítí být „dračicí“, má prostor si odběhnout od dětí, a ještě ji čeká společenská událost, na kterou si je může vzít.
BUSHMAN: Takové hloubkové uvědomění si sebe sama ale nemusí být úplně jednoduché…
KAMILA: Každý jsme taková módní cibule a je potřeba jednotlivé plátky pomalu odkrývat a nastavovat i přenastavovat náš módní mindset tak, aby nás oblékání (se) bavilo a jako celek fungovalo. Je to kus práce, ale co v životě není? A ta někdy i bolí. Budování módní osobnosti a růst v zodpovědného zákazníka vyžaduje aktivní přístup, chtít se něco naučit, špatné návyky a strachy proměnit ve znalost a větší jistotu svých rozhodnutí.
BUSHMAN: Dá se jednoduše říct, jak si sestavit funkční šatník?
KAMILA: Poznat sám sebe a obsah šatní skříně a botníku sestavovat tak, aby v něm bylo minimální nutné množství kousků, a to vždy z kvalitních materiálů, které půjdou dobře kombinovat, něco vydrží, svým designem pro nás mají estetickou hodnotu. Tak si k nim člověk vybuduje vztah a úctu. Neméně důležité je i to, aby se o ně člověk uměl a chtěl správně starat.
Přírodní materiály? Určitě!
BUSHMAN: A umíme to? Konkrétně u přírodních materiálů, ze kterých BUSHMAN tvoří drtivou většinu svých produktů?KAMILA: Lidé neumějí moc pečovat o materiály obecně, a o ty přírodní už vůbec ne. Pereme například častěji, než je vůbec potřeba, a s větším množstvím pracího prášku, než je nutné. Velkou výhodou přírodních materiálů je, že nejedná-li se o mastný flek, tak je do značné míry stačí provětrávat na vzduchu. Přírodní vlákna se dokážou přirozeně provětrávat a stačí je vyvěsit na balkóně přes šňůru nebo přehodit venku přes židli.
BUSHMAN: Obstojí vůbec přírodní materiály v konkurenci stále dokonalejších umělých vláken, co se týká odolnosti?
KAMILA: Nemají takovou míru odolností v potu, na slunci, v praní či při oděru jako syntetická vlákna, která ale mají spoustu jiných nevýhod. Jedna z opravdu důležitých věcí je uvědomit si, kdy už jsme dosáhli nutné hranice danou věc vyprat – rozhodně to není po jednom nošení kalhot. Vychází to už z pracovních džín, které stačilo i po namáhavém dni a fyzické práci vyvěsit za zadní středové poutko. Méně častým a správným praním se prodlouží životnost. Přírodní materiály rozhodně v moderním 21. století obstojí. Je v nich tělu přirozeně příjemně, jsou savé, prodyšné…
BUSHMAN: Když se vrátíme zpátky: kdy sis ty sama naposledy řekla, že nemáš co na sebe?
KAMILA: Naposledy několik dní před druhým porodem. To už jsem se téměř do ničeho nevešla, protože bříško bylo úplně jiné než u prvního skřítka. Myslela jsem si, že větší než tehdy před pěti lety už v oblasti pupku být nemůžu – a mohla. Nebyla jsem na to připravená a bylo to dost překvapení. Tehdy jsem si řekla a byla to pravda: Nemám co na sebe!
BUSHMAN: Šla sis něco koupit?
KAMILA: Zavolala jsem své skvělé mamince, která ráda nosí volnější střihy trik i šatů. Od Bushmana si zásadně kupuje pánské kousky velikosti XL nebo XXL, které si zúží v ramenou a přes obvod hrudníku a udělá si z nich takové trikošaty. Věděla jsem, že má v šatníku základ, který mi bude dostatečně volný přes bříško. Takže mě tehdy zachránila maminka, a dokonce jsem v jejím BUSHMAN tričku syna porodila.
BUSHMAN: Máš dvě malé děti, jsi v plném pracovním zápřahu – jaký máš recept na to, abys i jako matka zůstala ženou? Z pohledu tebe jako módní terapeutky?
KAMILA: Mně – a věřím, že i jiným maminkám – funguje vysoká stylingová kombinační variabilita toho, co v šatníku máme, a kvalita materiálů. Je potřeba rychle zareagovat, když ti přistane na vlněném svetru lízátko nebo po krmení flek na rameni. Pak není nad to, když si můžeš ze sukně udělat šaty nebo si sundat tričko a šaty vykouzlit z košile – důležité je, aby to fungovalo rychle, nemusela jsem měnit zbytek celého outfitu a přidala jsem si pořád co nejvíce hezky, jak to jde.
Ano, za mě je určitě důležité, aby si mámy stále připadaly žensky, i když jsou na hřišti, upocené táhnou kočár, tašky a ještě odrážedlo, a navíc samy na sebe třeba vylijí bezkofeinovou kávu. Občas je to dost namáhavé, ale i tak „všední“ věc jako oblečení je podstatným prvkem, na který bychom ani jako ženy-matky neměly rezignovat, protože si jím sami sobě můžeme dodat zdravou sebehodnotu a sexappeal. A abychom si i v těch okamžicích, kdy máme někdy slzy na krajíčku, připadaly samy sebou a stylové. Ono i v pohodlných teplácích lze nalézt kus sexy ženy, když se v nich tak bude sama cítit.
BUSHMAN: A jaká by měla být móda obecně podle Kamily Vodochodské?
KAMILA: Radostná, čistá a pohodlná. Má plnit funkci, kterou od ní na předem definované příležitosti nebo aktivity vyžadujeme, má být komfortní, finančně smysluplná, reflektovat člověka jako osobnost. Čistá ve smyslu našich osobních hodnot: pro někoho je důležité, aby výroba byla lokální, pro jiného, aby oděvy nevyráběly děti, tedy etický rozměr výroby. Ať si každý dosadí, co chce a cítí sám. Pro mě čistá znamená pravdivá a taková, aby kvůli ní cokoliv nebo kdokoliv trpěl, co nejméně je to možné. Radostná je pak na vrcholu pyramidy – když vím, že splňuje všechny mé funkční, estetické i etické požadavky, pak se cítím dobře a zářím.
Tipy pro ženy-matky od Kamily Vodochodské
- Jsem milovnice klobouků všech tvarů a typů, letních i zimních. Slamák, jako je PALM HAT, je základem letních outfitů i proto, že ne vždy má žena prostor na dokonalý účes.
- Světlé tílko RIO z žebrované pleteniny a organické bavlny je skvělou první vrstvou nejenom k sukni, jako je ELQENNA nebo CASTINE, ale i šortkám nebo k denim kalhotám.
- A košile dlouhá, oversized, jako je DARSIA, z jemného batistu, který je lehký a vzdušný.
- Triko pohodlného jemného kimonového střihu, jaký má třeba GIA, je pro mě osobně nejvíc. Při celodenním „cvičení“ nejen s dětmi a okolo nich, mě střih neomezuje a popadlým průramkem zabraňuje zbytečnému propocení.
- Tubová sukně SUMATRA volně kopírující postavu se zvýšeným pasem a kapsami v délce ke kolenům je ideálním kouskem jak do sportovnější, tak elegantnější verze mého šatníku. Lyocelové vlákno navíc svým jemným přirozeným leskem dává sukni šmrnc – kvalitní, ač lehce mačkavý materiál, na který především v létě nedám dopustit.
- Bavlněné kalhoty MINIA základního střihu s rovně střiženými tubovými nohavicemi jsou pro mě také základem, v dlouhé verzi či ohrnuté do kotníkové vyletněné verze. Zajímavé detaily z nich dělají neobyčejné basikovky a pásek, kterým si je mohu ozvláštnit a zelegantnit, také někdy uvážu do vlasů.
- Triko z kvalitní bavlny s jemnou nopkovou strukturou a decentním potiskem musí vždy splňovat takovou symboliku či sdělení, které se mnou souzní, což ISKRA splňuje stoprocentně.
- Nutností je pro mě od narození první dcery batoh – lehký, velkého objemu, variabilní, s možností úpravy velikosti, který půjde jak k šatům a sukni, tak kalhotám. Omyvatelnost zevnitř i zvenčí batohu CRONY je pak neuvěřitelnou výhrou navíc.